S malženkou máme na všechno stejný názor, neboť jsem už dávno zjistil, že souhlas mě zabezpečí klidný život a přísun teplé stravy. I nyní jsem souhlasil. Musí pryč. Když zmizí, tak je zmizelej. Stálo nás nad tou hromádkou čerstvé nadýchané země pět. Já s malženkou, tchýně Drahoráda s tchánem Oskarem a strýc Bonifác.

Máme psa norníka, velšteriéra. Je starý, hluchý a slepý, ale čuch mu ještě slouží. Odnesu ho na krtčí hromádku a dává se do díla. Po půl hodině přicházím, abych obhlédl, jak pokračuje a nacházím ho bez pohybu, s hlavou ve vyhrabané díře. Usnul.

Tchyně se jen posupně uchechtla a odešla dělat to, co tchyně obvykle dělají. Co to je, nevím. Raději se tam nepřibližuji, jediné, co vím s určitostí je, že tchán Oskar jí pomáhá špatně, neboť je kontinuálně kárán. Neslyší, obdobně jako pes a tak svůj úděl snáší.

Já si vzal ostrý rýč, knihu a židli. Posadil se na slunce tak, abych měl přehled o celé zahradě a číhal. Hrubou chybou bylo, že kniha je poutavá a tak, odvolán k obědu, jsem našel další hromádku i pod židlí.

Po obědě, kdy jsem líčil do nevěřících ženských obličejů, jak je to zvíře mazané, se lovu ujala tchýně Drahoráda. Zvolila podobné vybavení, jen místo knihy si přinesla kýbl. Až soumrakem se nesl její vítězný křik. Zavolala nás všechny a dramaticky zvedla převrácený kýbl, pod který krtka uvěznila. Dávno unikl, zahrabal se. Z nějakého důvodu byl Oskar z této situace obviněn a spolu se mnou nedostal večeři.

Druhý den ráno byl terminátorem jmenován tchán Oskar. Mazaně si na stráž propašoval domácí slivovičku a krtek ho po určité době zcela přestal zajímat.

Po obědě šlo do tuhého. Nastoupil strýc Bonifác. Sofistikovaně zavedl hadici do krtkových chodbiček a pustil vodu. Jediný viditelný výsledek byl, že po několika hodinách došla voda ve studni.

Opouštíme bojiště pokořeni. Trávník již dávno není trávníkem, v záhonech jen stěží naleznete stopy narcisek a tulipánů, jahodníky jsou minulostí. Z krtčích chodbiček se dýmá, jeden z Bonifácových pokusů s petardama.

Je načase uznat prohru. Smiřujeme se s tím všichni, až na strýce Bonifáce. Přináší propan-butanovou láhev a s pomocí hadičky zaplňuje krtčí noru plynem. Krtci jsou citliví na pachy a tohle by ho mohlo inspirovat k emigraci. Tchán Oskar přichází, stále ještě lehce omámen slivovičkou. Odhazuje hořící cigaretu na jednu z krtčích hromádek. Jako ve snu se za obrovské rány pomalu zvedne celá zahrádka o padesát centimetrů do výše a neuspořádaně se vrací zpět. Ještě nikdy v životě jsem neviděl takhle rychle přerýt zahradu.

Zotavujeme se z výbuchu, pomalu se nám vrací smysly a já vidím malou černou postavičku s ranečkem, jak odchází směrem od naší bývalé zahrady. Rychle jí dobíhám a vysvětluji, kde má zahradu soused, co mě nedávno odřel auto.