Jdu s dobou. Miluji počítače a vše, co k nim patří. Notebook, notepad, telefon. Internet.

Stále váhám, ke kterému operačnímu systému se definitivně přidám. Apple či Microsoft? MacOS nebo Windows? Mimo tyto obří světy počítačových systémů se objevují ostrůvky budované nadšenci, Unix se nazývá to souostroví. Jako u Kanárských ostrovů známe např. Tenerife, Lanzarote a Grand Canarii jako jednotlivé ostrovy, Unix má třeba Linux, Red Hat či Ubuntu. Last but not least jsou prosperující státečky s prapory hlásajícími vazalství k Androidu, iOS a občas se z lesa zapomnění vynoří příznivci Symbianu s pazourkovou sekerkou v ruce. Všechny tyhle světy propojuje jediný datový komunikační protokol, kterému všichni rozumějí – TCP/IP.

Žiji svět počítačů a pokud mě někdo chce udělat radost, dostanu nějakou bižuterii připojitelnou do tohoto světa.

Na podzim, ke svým padesátým narozeninám jsem dostal od malženky obrovské překvapení. 3D tiskárnu! Balení nebylo klasické, kompaktní krabice s ucelenou sestavou. Její design koreloval s rurálními představami malženky. Představila ji jako release léty ověřenou a slíbila, že bude probíhat kontinuální hardwarový upgrade, na kterém mohu spolupracovat. Připomíná rustikálně vydyzajnovanou wifi anténu. Wifi je zřejmě jediná možnost, jak zapojit zařízení do sítě plug and play, neboť není ani náznak konektoru.

Tiskáren jsem dostal celou otep, jsem upřímně zvědav, jak bude pokračovat instalace. Malženka v ruce třímá plán. Plán naší zahrady. V pravidelných odstupech natloukla kolíky a začala zahradě říkat sad.

Nechápu, co tím myslí. V místech kolíků mám vyhloubit základy. Vytyčila plochu rozsahu výrobní haly. Díry jsem vyhloubil snad půl metru hluboké a do každé mě nechala zasadit jednu anténu. Zasypala a pomocí kýblu s vodou nabootovala každý jednotlivý proprietární systém.

No, to jsem tedy zvědav.

Na jaře jsem se vypravil zjistit, jak probíhá upgrade systému. Ke svému překvapení zjišťuji, že se na tiskárnách objevují ošklivé pupeny. Po konzultaci malženka dodala zaručený antivir. Již druhý den jsem jej aplikoval, nanášením pomocí stlačeného vzduchu rozprašovačem, na veškerý dostupný hardware. Prý postřik.

Výsledkem bylo popraskání pupenů a jejich vyhřeznutí do jakýchsi světle růžových koulí zdáli připomínající zmuchlané kusy kancelářského papíru či vaty. Naštěstí tato nebezpečná situace neměla dlouhého trvání. Jen týden či dva systém produkoval intenzivní vůně pirátsky zkopírované ikonickým gigantům již zavedeným v módním průmyslu jako např. Armani či Chanel.

Instalovaný hardware se obalil sekundárními zelenými komunikačními systémy, které dle malženky mají nezbytnou úlohu při upgrade a pomáhají při formování tiskových produktů. Dle kusých informací jsem pochopil, že tyto soběstačné systémy, zapojené do otevřeného prostředí, jemuž se říká zkráceně příroda, jsou schopny tisknout pouze omezené typy souborů 3D výstupů. Máme prý nainstalovány tiskárny několika typů, jako např. Apple, Cherry, Plum a Pear.

Během měsíce června již bylo zřejmé, že se i bez zřetelného napojení systémů k internetu a zcela jednoznačně bez připojení k rozvodné elektrické soustavě, začínají formovat výsledky. Bohužel se zdá, že celý systém je nastaven pouze v jedné vlnové délce viditelného spektra, kolem 550 nanometrů. Tomu odpovídá v reálu barva chlorofylu. Později se začala vlnová délka proměňovat v závislosti na typu tiskárny od 400 (modrá) do 650 (červená).

Nástupem podzimu jsme obešli sad a sklidili. Žlutá jablka, červené třešně, modré švestky a zelené hrušky.