Ženy a alkohol

Ženám samozřejmě není žádný požitek cizí a tak si také rády dají sklenku dobrého moku. Taková večeře, u které se otevře lahev pozdního sběru či výběru z hroznů je velmi příjemným a mnohoslibným zážitkem. Žena se ještě roztomileji rozpovídá a zjihne. A i nám se jejich povídání zdá být příjemnější a ony krásnější, než jindy. Stanou se rozpustilejšími.

Ano, alkohol odbourává a tlumí u žen zábrany. Vědí a zneužívají to nejen muži, ale i některé ženy toho samy využívají, aby konečně odhodily přehnaný stud či škrobenost nebo nesmělost a také si něco užily. Ovšem je třeba dodržet jistou míru. Nesnesou toho tolik, co my a tak následky mohou být nepříjemné. Proto ženy holdují spíše lehčím nápojům, jako víno, koktaily či ženské likéry. Když se však žena dá do destilátů, nekončívá to zpravidla dobře. A dlužno říct, že pohled na ženu, která přebrala je ještě tristnější, než na stejně postiženého muže. Protože ženy jsou přece krásné a křehké bytosti a u muže se tak nějak očekává, že může být někdy i čuně.

Většina žen se možná i proto při konzumaci hlídá a kontroluje, jak jsou ostatně zvyklé během celého svého života. Protože přece musí být krásné svůdné a neodolatelné. A to je dobře. Tak je zas moc nepokoušejte a nesnažte se je opít. Když budou mít tu správnou náladu, budou rozverné i po jedné sklence. A někdy i bez ní.

Mnohem častěji však ženy trpí, když ten jejich se nedovede srovnat s alkoholem a propadne mu. Pak to odnese vztah i rodina. Potom zbývá jediná rozumná rada – seberte děti a rychle od něj pryč. Život s alkoholikem není k žití.

Ženy a jiné ženy

Každá žena potřebuje mít nějakou kamarádku, se kterou by sdílela své starosti, úspěchy či obavy, když ten její ji vydrží poslouchat tak akorát při kávě nebo večeři. Některé jich mívají pro jistotu více, ale jen jedna bývá tou „nejkou“. Dovedou spolu pak proklábosit celé hodiny a je jim dobře. Žena ženě porozumí a podrží ji. Pochopí, že vždy nežádá radu, ale především pochopení.

O to horší je však zklamání, pokud ji taková kamarádka zradí. Vyzradí její tajemství nebo jí dokonce svede partnera. I to se bohužel stává, protože žena ženě zůstává konkurentkou. Pak je z velkého přátelství nepřátelství na život i na smrt. Pro ženu je možná obtížnější udržet tajemství, protože je zvyklá sdílet informace a ráda se jimi občas blýskne. Muž je komunikačně laxnější a tak nemívá taková nutkání. Ostatně máme to v genech. Při lovu jelena museli být lovci potichu a domlouvat se jen posuňky, zatímco ženy v jeskyni u ohně vesele štěbetaly.

Ženské kolektivy bývají často problematickým společenstvím. Tady soupeření bublá pod hladinou strojených úsměvů a zájmu. Zvláště jsou-li poblíž i nějací muži. A nesejde na tom, jestli svobodní nebo ženatí. Někdy to vrcholí až nevraživostí nebo hádkami. A že ženy umí intrikovat. Když se muž na jiného naštve, spokojí se obvykle s úlevným konstatováním „To je ale vůl“. Ženy dovedou postiženou rozebrat na molekuly a probírat pak mnoho týdnů.

Řada žen proto dává přednost smíšeným nebo mužským kolektivům. Tam mohou být snáze těmi obdivovanými. Ne, že by mužské kolektivy byly příkladem pohody a ctnosti. Ale když napětí překročí neúnosnou mez, vysvětlí si to i ručně a vzduch se pročistí.

Kapitolou samou pro sebe jsou případy, kdy vztah ženy k ženě je i erotický. Pak boří mosty, jako při každé zamilovanosti. Smutné je, když to zjistí až ve středním věku a opustí muže a děti. I to se stává. A nejen ženám.

Z cyklu „Vše, co jsem v životě potřeboval vědět, mi pověděla má žena.“ hlubucek.net