Od pádu starého režimu uplynulo přes třicet let, že to ale uteklo! Stále tu jsou ale drobnosti, které ho připomínají. Tak například jako chlapeček jsem se s jinými chlapečky chodil dívat před hotel Alcron na západní auta. Někdy tam byl renault, jindy volvo, obdivoval jsem vozy panhard, ano, tahle automobilka ještě existovala. Když jsme uviděli mercedes, byl to svátek. Dnes má volvo na vsi náš soused přes ulici a v meďáku jezdi ten co bydlí na rohu. Ale i dnes je na co čumět. Správa železnic zařídila, aby nám Francouzi půjčili soupravu třídy TGV, to jsou Trains à grande vitesse. Souprava to byla čtyřicet let stará, na našich kolejích se jen tak proplazila, nakonec při brzdění si ošoupala kolečka a musela do dílny, načež se vrátila. V rádiu říkali, že ta legrace stála milion korun, někde jsem četl že milion, zkrátka, zadarmo se TGV vlaky nepůjčují. Mohli jsme se na vlak vyjeveně dívat a říkat „jé“, jako tenkrát chlapečkové před hotelem Alcron.

Nepodezírejte mě, že něco proti našim železnicím mám. Ani nepamatuju, kdy jsem byl v Brně autem, o Ostravě nemluvě. Vlakem typu TGV jsem jel jenom v Jižní Korei a v Japonsku, ano, je to jiná třída cestování. Nicméně Korejcům, Japoncům i Západoevropanům nezávidím. Nějak nemám potřebu být v Brně za tři čtvrti hodiny za cenu, že se republika přetne psem, který bude neprostupný, jako by to byla nová řeka. Ale u všech lárů a penátů, proč ta cesta mezi Brnem a Prahou musí trvat tři hodiny? Vzpomínám na svou první popřevratovou cestou vlakem na Západ. Na Hlavním nádraží jsem nastoupil do špinavého vlaku, kodrcal se jím až na hranice a za ní se týž vlak rozjel a pokračoval na Norimberk sto šedesátikilometrovou rychlostí. Po třiceti letech je vlak už únosně čistý a asi taky jede rychleji, ale ne o to rychleji, aby to odpovídalo třicetiletému úsilí.

Bohužel to tak musím říct, to že po třiceti letech očumujeme na nádraží jinde zcela banální a běžnou vlakovou soupravu je selhání všech vlád co jsme měli. Bohužel nevěřím, že na tom současná a ty budoucí něco změní. Silácké proklamace, že se postaví vysokorychlostní trať nejdřív do Drážďan je na úrovni výkřiků desetiletého Pepy Konopáska, že bude kosmonautem. Proč to tak je nevím, jenom tuším.

Ale divné je, že s tím nehnulo Německo a s ním i Unie. Vždyť spojnice hlavních měst Berlín – Praha – Vídeň, dále pak Varšava a dolů na jih, to by přece měla být absolutní priorita, něco na předních místech seznamu naléhavých úkolů. Není tomu tak. K tomu musím s politováním konstatovat, že stejně jako stav železnic mě nevede k důvěře a úctě vůči našemu státu, ke stejné skepsi mě přivádí postoj k infrastrukturní integraci Střední Evropy se západním unijním jádrem. Vydělávají tu peníze, ale jinak o nás moc nestojí a tak nám jenom pošlou otřískaný vlak na čumendu.