Když s toužebným pohledem obcházíte objekt své touhy , tedy vyhlédnutou chalupu a přemýšlíte, jak jej získat jen pro sebe, a vůbec se kocháte, jak to bude úžasné, až bude jen váš, stěží vás napadne, co všechno, až jej získáte, bude potřeba koupit, zaplatit, investovat, shánět a obstarávat. Přitom platí staré pravidlo, že pokud si pořídíte některý z luxusních předmětů, jako je auto, manželka a podobně, vždycky to nakonec vyjde dráž, než jste původně počítali. Což platí i o chalupě. Náklady a požadavky jsou různé. Liší se podle toho, jakou entitu či samostatnou ekonomickou jednotku zrovna obhospodařujeme. Jak luxusní, náročnou, kde položenou a podobně. Což opět platí i o chalupě. A někdy jsou to náklady, na které bychom na počátku ani v nejmenším nevzpomněli. Což platí opět... atd.

Tím nemyslím jen věci, které potřebuje vaše manželka a děti, o kterých jste (tedy o těch výdajích) jako svobodný a samostatný muž neměl ani ponětí. Myslím skutečně nezbytné výdaje kolem chalupy. Když mluvíme o těch potřebách pro manželku a děti, nesmíte hned díky televizní propagandě zabloudit v myšlenkách do ráje pracích prášků a dámských vložek. I když jistý náš známý, vědec v uniformě v hodnosti podplukovníka, byl rodinnou skutečností i reklamou poněkud duševně decimován. Kromě své vojenské hodnosti, lodě na Lipně a malé chaty tamtéž vlastnil ještě v jednom bytě tchyni, manželku a 3 – slovy tři – dcery. Když jsme jej jednou přistihli v kuchyni poněkud zasmušilého a zeptali se, co se děje, zvedl kalný zrak a vyčerpaně pravil: „Ať otevřu, co otevřu, odevšad na mě vypadnou vložky!“ Nutno ovšem přiznat, že toto je příklad poněkud netypický.

Máte-li chalupu a není-li zrovna v Polabí, brzy zjistí-te, že jednou z prvních věcí, kterou je nezbytné si k chalupě pořídit, je houbařská kniha. Je jedno, jak se jmenuje, ale musí v ní být zobrazeny všechny možné druhy hub, které by se mohly v okolí vaší chalupy vyskytnout. V blízkém nebo dalekém okolí je určitě nějaký les či louka, na které rostou houby. A houby rostou po celý rok. Ovšem nejvíc v létě a v „babím létě“.

Každý správný Čech, když vyhrajou něco naši hokejisti anebo fotbalisti, prý skáče jak debil na Staromáku. Tvrdí se s oblibou v televizi. Ovšem to, co dělá skutečně skoro každý Čech, Moraváky a Slezany nevyjímaje, je, že chodí na houby. A právě k tomu je nutno pořídit si odbornou literaturu. Abychom věděli, jak se která houba jmenuje a která by mohla být jedovatá. Takže se vyrazí do knihkupectví, do knihovny po dědečkovi či do antikvariátu. A zakoupí se či jinak získá postupně několik odborných houbařských knih.

Proč, to jsem nikdy nepochopil. Ještě nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by po přinesení podezřelé prašivky z lesa a vyhledání jejího obrázku v knize a po prostudování textu zvolal: „Ale mámo, to je přeci jasný, to je křapouch obecný čili třepkovitka obecná, latinsky C. varibilis Pers., německy (protože to čte z knížky po dědovi z protektorátu) se to jmenuje Gemeines S. Co je to to velký S, nevim, ale píšou tady, že chuť i vůně je jemná, slabě nakyslá, v létě a na podzim je houba v lesích a na polích a cestách poblíž lesů hojná. A píšou tady, že je jedlá! Mámo, šup s ní do hrnce! Jen mi není jasný,“ zarazí se na moment hlava rodiny, „že tu píšou, že je všude hojná, a já takovouhle prašivku dneska našel poprvé!? Ale věřme učeným knihám, už ať je v hrnci,“ dodá hrdinně. Tak tohle by bylo možné ve filmu. V praxi ne.

Ve skutečnosti se rodina soustředí kolem odborné knihy, dvacet minut hledá a nic podobného nenachází, anebo naopak najde čtyři druhy, které jsou podle popisek seřazeny od „jedlých – vynikající chuti“ až po „smrtelně jedovaté“. Všichni houbu důkladně očichají, pohádají se, zda je cítit „moučně“ či „lehce po oříškách“, přičemž, je-li v domácnosti adolescentní dcera, ohrne nos a prohlásí, že houba „smrdí“. Když rodina nic nevykoumá, otec prohlásí, že ji zcela určitě odveze do houbařské poradny – hned v pondělí. Pak v pondělí nemá čas, tak to odloží na úterý, a když všechno dobře dopadne, půjde zapařená houba ve středu do popelnice. Po několika takovýchto zkušenostech skutečná hlava rodiny, totiž manželka, vše vyřeší tím, že houbu ještě týž večer nenápadně vyhodí na kompost. A je vymalováno.

Ono je to vůbec s těmi houbařskými knihami složité. Abyste se v nich vyznali, připravil jsem vám jakýsi praktický návod a krátký přehled hlavních druhů. Houbařské knihy se v zásadě dělí na několik tříd a druhů.

Nejdříve podle původu na knihy

a) původem české

b) zahraniční.

České můžeme dále zhruba rozdělit na smotlachovské a nesmotlachovské.

Ze zahraničních pak oddělíme slovenské, které bez milosti, ať se to slovenským národovcům líbí nebo ne, zahrneme pod české (+ spřátelené) a zbydou nám ty skutečně cizí.

Ty dále dělíme z praktického hlediska na další dvě skupiny, a to na německé + rakouské a pak na skutečně, ale skutečně cizí. Středoevropskému chápání jsou například velice vzdálené knihy o houbách pocházející z Francie, Španělska a podobných houbařsky exotických zemí.

Tyto z našeho hlediska knihy exotické rovnou vyřadíme. Za prvé nevíme, jak ty houby ve skutečnosti vypadají, protože obrázkům se nedá věřit, za druhé nevíme, jak se vlastně lidsky jmenují, a nakonec je dost fantastická představa, že bychom do Francie jeli sbírat lanýže. Jak bychom s sebou propašovali to prase a pak, čertví, jak se ty lanýže vůbec připravují. Smaženice se z nich dělá asi těžko a nakyselo do octa taky zrovna nebudou.

Pro praktické použití pak zbývají knihy české (+ slovenské), jak už jsem podotkl, a pro starší občany ještě ty napsané německy. Nové německé knihy se honosí obrovským množství barevných obrázků a odporně precizními popisky nejen hub, ale i jejich účinků a následků těch účinků. Někdy mi ta německá důkladnost leze na nervy. Já například – a vy jistě taky – vím naprosto jistě, co to s člověkem udělá, když na kilo čerstvých třešní vypije půllitr mléka. Ale ještě jsem nikde na pytlíku s třešněmi nečetl odborné pojednání, o tom, jak se, pokud je spořádám v kombinaci s mlíkem, pos...

(Teď mě napadlo, kdyby to tak četl někdo z byrokratů v centrále EU, že by se pak třeba musely třešně prodávat povinně s návodem k použití!)

Pokračování příště