Za řeckou hospodou „Na růžku“, kde měli české pivo a Stelu Artois vyráběnou v Řecku, jste se dali na pláž a tam byla obyčejná bouda a v ní měli pivo a bezva domácí červené víno a tyhle pečené rybičky. Navečer pak bylo báječné si sednout ke stolu k plůtku z rákosí, co odděloval to, co byla ještě „hospoda“ od toho, kde už byla „pláž“. Rybičky voněly a chřupaly a víno se lesklo ve sklenkách a před vámi bylo moře a nad ním raci a vlny šplouchaly a my jsme si dali ještě jeden talíř rybiček, čímž jsme se definitivně přežrali.

Takže, zdá se, že národy, co nejsou tak úplně ještě eurounizojovaný, ryby chytají a taky jedí. To u nás moderní mladí rybáři často dodržují tu novou suprovou módu, co velí ryby chytat a zase házet nazpátek do vody. To domorodce na Balkáně ani jiných kulturně o tisíciletí starších státech než my na Západě ani nenapadne.

Rodina Aleše je rodinou moderní. A rybářskou. Manžel chytá ryby. Tchán chytá ryby. Bratr manželky chytá ryby. Syn chytá ryby. Manželka chytá ryby. A všichni je házej zase nazpátek do vody.

Bezkonkurenčně nejlíp chytá ryby manželka Monika. Jak to dělá, nevím, já nejsem rybář. Seděli jsme tuhle na břehu řeky Ohře, nikoliv v Lounech, odkud je vždycky hlášení o stavu vody, ale u Kadaně. Tam je takový místo, taková jako skoro zátočina, kde to vypadá na permanentní rybářský sraz. Všude samej rybář. Moderně odění muži s batohy Zebro Carryal, taškou na přívlač Cormoran, v botách Nike, v bundě Aqualex, promíšeni dědky v opršených bundách a strašidelnými hučkami na hlavách, ale všichni mají fajnové rybářské náčiní, že našinec dostává závrať, když se dozví, co takový vercajk stojí. A k tomu vedle židličky Director Adventure Carp stojí stará rozvrzaná spartakiádní skládačka a podběrák po pradědovi je vedle toho od Semy, čeřen s držátkem z nějakýho superkovu vedle něčeho, co vypadá jako vyrobené z armovacího drátu a prostě vůbec.

Seděli jsme s kamarádkou Madlou na židličkách a sledovali, jak Aleš s Monikou rybaří. Kousek od místních, kteří nekoukali nikterak přátelsky. Od počátku se nezdáli moc nadšení naší přítomností, ale od chvíle, když nejdřív Monika vytáhla první rybu, pak druhou rybu, pak třetí rybu a tak dál napětí stoupalo. Za chvíli už vypadali a tvářili se místní jak Alibaba a 40 loupežníků. Tolik jich tam taky asi bylo.

Aby všichni tyhle rybáři něco chytli, to by ty ryby museli být v tý vodě nacpaný jak cestující v metru v době špičky. Ne všichni rybáři tady na venkově evidentně byli názoru, že se chycená ryba má zase v zájmu lásky, míru, krásy a soužití mezi národy a lidmi a rybami zase házet nazpátek do řeky.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě na skladě knihu pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.