Jakmile se projedete českou krajinou, určitě dřív nebo později uvidíte někde takovou tu ohradu z klád kolem louky. Co bejvá v kovbojskejch filmech a pak v Česku, Slovensku a kolem. Ve Francii a třeba ve Španělsku nic takového nenajdete. Tak čert ví, odkud byli ti kovbojové.

A za tou ohradou se pasou koně. Takže zjistíte, že nejenže koně u nás nevyhynuli se zánikem JZD, jak nám prorokovali levicoví intelektuálové, ale naopak, že „kobyly“ jsou dneska spolu s golfem přímo „hit“.

S těmi koňmi pak souvisí i jedna zvláštnost. Ať se jdete podívat na koníčky, kam chcete, vždycky tam najdete, jak se kolem stájí, koní a vůbec motá spousta mladých holek. Dcera našich známých tam dokonce několik let trávila každý víkend a celé prázdniny. Hřebelcovat, poklízet, čistit stáje, krmit, někdy, ale skutečně jenom někdy, se projet je cílem mnoha mladých svobodných žen. Tedy spíše děvčat.

Ptal jsem se na to jednoho chovatele koní, takového, co koně nejen má, ale taky se o ně stará a on mi toto pozorování potvrdil. I u něj se hlásí hafo mladých holek, co touží být s koňmi. A jsou dokonce ochotny dost tvrdě a většinou zadarmo pracovat, aby se jim tahle touha splnila.

„Tedy nevím,“ pravil jsem, „kůň je krásný zvíře, ale smrdí.“

Náš děda říkal, že se za Rakouska říkalo dragounům „rajťáci“ a tvrdilo se o nich, že páchnou. Od těch koňů.

Dotyčný pán se nejdřív chtěl urazit, ale pak po delší diskusi připustil, že koně prostě někomu můžou smrdět. Co se mne týče, stačí se projít v Salzburku, Vídni anebo po Staroměstském náměstí, kde parkují vyjížďkové koňské kočáry a nemusí mne nikdo přesvědčovat. Stačí vlastní čuch a letní odpoledne.

„Ovšem uznejte, že koně jsou krásný,“ nedal se chovatel.

„No krásný jsou, chodím se na ně dívat třeba do stájí u zámku ve Ctěnicích.“

Kráááásný koně tam mají! A vnuci jim můžou podat i mrkev, když přijde hodná slečna, aby nás ke koníčkům pustila. Krásné slečny, tedy některé, mají pro malé děti a koně určitou slabost. A tak se koukáme a kluci stojí s pusou otevřenou. A já vzpomínám na dědu, že měl pravdu. Sice tam stáje voní senem, ale, řekněme, „cítit“ koňma prostě jsou. Protože kůň je kůň. A ne květinka.“

Prodiskutovali jsme s majitelem koní, proč se těm holkám ti koně tak líbí a on řekl: „… že je to možná nejen tím, jak jsou koně krásný a tím, jak mají jakoby holou, a přitom srstí pokrytou kůži, na které se rýsují nádherné svaly i naběhlé žíly. Ale možná i proto, že jsou cítit. Ty koně. Z koňského potu je totiž cítit síla, a i v jejich moči jsou možná nějaké feromony, co těm holkám dělají dobře na duši, protože taková mladá holka prostě podvědomě sní o krásném silném a elegantním těle a samčí síle. Tedy aspoň většina z nich.“

Pravil a zasnil se. Nevím, zda nad krásou koní anebo těch mladých dívek. Víc jsem z něj nedostal.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.