Zpět k Austrijákům. V Bauernhofu jsou žemle a vůbec nějaký takový pečivo jsou „Die Semmel“, káva je „Der Kaffe“, mléko je „Die Milch“ marmeláda je „Die Marmelade“, „Die Konfiture“ se tomu říká spíš v hotelu a občas to bejvá hroznej chemickej blaf, jen to máslo není „Máseln“ ale je to „Die Butter“. Taky sice občas bejvá jako kus tvrdýho „butru“, tedy kamene, jak jsme šutrákům na házení říkali čert ví proč, my kluci z pražské periferie. Jo, a to máslo bývá na Bauernhofech dobrý, páč je často doma dělané a v chladu v studánkové vodě schované.

Máte-li s sebou v Bauernhofu děti, třeba když jste na lyžích a je-li vás tam ubytováno víc, ukáže se často, že v klidu domova doma nejsou Rakušáci pod Alpami žádní protičeští nelidové. A upeče vám Hausfrau, máte-li kliku a s sebou malý děti, což jsme několikrát měli, k snídani „Die Kolatsch“ nebo „Die Blechkuchen, Blutkuchen anebo jenom „Kuchen“. V Rakousku tedy spíš Kolatsch či Kolatsche. Jako nám. Přisvědčit hospodyni na dotaz, zda „Kolatsch ja“ anebo „nein“ a dodat, že „Kolatsch sichr ja“, není pro žádného Čecha nic složitého.

Jen s bábovkou to může být problém, protože česká bábovka se řekne buď Kuchen anebo Guglhupf – to je rakousky, německy je to der Latsch. Chcete-li ovšem říci o někom, že je bábovka, tedy „srab“, řekne se to Waschlappen.

Jste-li už od nás úplně zblblí z našich dnešních hospod a závodních jídelen, z jejich stále stejné „mezinárodní“ kuchyně, můžete si užít pravé české jídelní rozkoše právě tam. V Rakousku. (Jo a taky v Bavorsku.) Jedině tam najdete v každé druhé hospodě pravá staročeská jídla jako od babičky.

Já rád jezdím do Rakouska. Když přejedete Linec a minete ty všechny protitemelínské plakáty anebo profrčíte Vídeň s jejich samýma echt Rakušákama Swoboda a Nowotny a podobně, co nikdy, ale nikdy neslyšeli o Čechách, neboť oni jsou ti praví „echt Österreicher“ a vykládají to Pražákovi, co se jmenuje Fischer anebo Neumann, začnou být Rakušáci normální. Je to logické, za Vídní je už to dál od nás.

Přiznám se, rád v Rakousku jím. A rád tam lyžuji. A tak jsem ochoten si zajet do jedné prima cukrárny, když jedu z Lince po dálnici do Gratzu, nejdřív kolem Klausenu (zámek v Klausen Václavu Klausovi nepatří, to je pomluva!) a pak hlubokým údolím skoro třicet kiláků a dát si tam v Hinterstoderu něco dobrého a koukat přitom na kopce nad sebou.

Ovšem s tím lyžováním ve vyšším věku je to jako se sexem pro zábavu. Těžko sháním ve vhodný okamžik vhodného partnera. Jak se říká:

Když je čím, není s kým.

Když je s kým, není čím.

A když je, s kým i čím, není kde.

No a když je kde, zase chybí něco z toho ostatního. Holt těžký život českého pracujícího důchodce.

A tak celý léto dumám, s kým pojedu někam do Alp příští zimu.

Protože ono furt jezdit s vnukama na Klínovec není to úplně pravé.

Ale kdybyste vy chtěli jet na lyže a dát si tam někde něco dobrého, rád poradím. Hinterstoder už zná každý druhý Čech. Ale co takhle vyrazit s dětma anebo vnukama (eventuelně s přítelkyní) na Pass Thurn? Je to mezi Kitzbühlem a Hohe Tauern. Sedačkou se dostanete nahoru, kde na vás čeká moc lanovek, jako v Rakousku všeobecně. A jsou tam terény i pro ty, co jim není dvacet. A pro nás, co nám není dvacet, tam mají takové bezvadné pensiony a odpočívárny. Říká se jim různě: Hütte, Sonnenblick restaurant a tak.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.