Minule jsme skončili u „šopského salátu“ co si dát k tomu? No, jak kde. Třeba…

Tousty z Preveli

Stejně tak jako k snídani, ani u moře se člověk prý nemá cpát. Tak jsme si dali pod stromy v restauraci u pláže s krásným výhledem na moře v jihokrétském městečku Preveli jen něco lehkého. Salát. Když nám jej přinesli a už, už jsme se do něj chtěli pustit, zarazil nás majitel restaurace. Abychom počkali.

Kousek vedle nás hořel v zahradním ohništi oheň, a na něm byla litinová deska.

Postup:

Číšník přinesl nakrájený bílý chléb. Jednotlivé krajíčky chleba pokládal na horký plech a opékal. Jako topinky nasucho.

Když se chleba lehce opekl, donesl jej v malé ošatce, ještě horký a s lahvičkou panenského olivového oleje. Kápl pak jednu kapku doprostřed opečeného horkého toustu.

Chutnalo to báječně. Pak jsme zjistili, že se dá olivový olej koupit s výtažky z česneku a cibule a papriky a podobně, a tak si můžete připravit takovýto opečený toust s různými příchutěmi.

Aby to bylo dobré, je potřeba, aby toust nebyl moc spálený a aby toho oleje nebylo ani moc, ani málo.

A to je všechno! Tedy co se týká opečeného chleba.

Ale když jsme na té Krétě, ještě jeden báječný recept, jehož původní autor na netu jej doprovodil slovy „Odkoukaný od Řeků“.

Často musíme udělat něco rychlého, protože přijde plno lidí na návštěvu. Můžeme-li je vyhnat na zahradu a jsou-li mezi nimi děti, není nad čím váhat. Také pokud chceme pořádat posezení u grilu a přijde víc lidí a musíme je nakrmit, hlavně mladé mužské a děti, to jsou druhy lidí, co jedí pořád, je dobré udělat napodobeninu řecké pochoutky „pita gyros“. Nepleťte si ji s tím, co koupíte u nás, a co občas bývá těžko poživatelné, ale zkusíme si udělat „pita – gyros“, jaký znám ze staroslavného města Chania na Krétě.

Pita gyros

(pro 4 osoby)

Zajímavý recept okoukaný od Řeků

Ingredience:

4 placky pity – arabského chleba (silnější placky z mouky, droždí, vody, cukru a soli – dají se koupit i v supermarketech), anebo udělat lehce doma.

4 hrsti hranolek,

asi 400 g grilovaného masa (nejlépe kuřecí nebo vepřové),

4 lžičky koření gyros

2 cibule,

2 rajčata

2 čerstvé sladké papriky

2 lžíce oleje,

trocha másla na potření pity

Pita gyros se připravuje pro servírování tak, že se do rozříznuté nebo do kornoutu stočené placky pita vloží grilované maso, hranolky, nakrájená a ochucená zelenina, a nakonec se to polije dresinkem.

Dresink (Tzaziky)

100 g tvarohu,

100 g bílého jogurtu,

asi 50 g salátové okurky

1 stroužek česneku,

2 lžičky koření Tzaziky (směs soli a sušeného kopru s česnekem). Stejně tak ovšem poslouží hotový dresink Tzaziky nebo jiný jogurtový dresink.

Maso nakrájíme na proužky, okořeníme kořením gyros a na rozpáleném oleji necháme osmažit nejdříve z jedné strany, potom i z druhé. (Pokud můžeme koupit třeba v Řecku na dovolené hotový kvalitní pravý gyros dělaný na „tyči“ z různých druhů masa, tím lip.)

Usmažíme či upečeme hranolky. Pokud pospícháme, můžeme si je koupit kdekoli v mekáči nebo restauraci.

Cibuli a rajčata nakrájíme na kolečka, která poté rozpůlíme.

Pitu trochu potřeme máslem. Silnou pitu otevřeme nožem jako když kucháme rybu a dovnitř vložíme kousíček másla. Pokud pitu gyros připravujeme při zahradní párty, položíme ji na grilovací rošt anebo dáme rozpéct na 1 minutu do mikrovlnné trouby nastavené na 800 W.

Z potravinářského papíru si připravíme kornoutky.

Na každou ohřátou pitu rozdělíme maso, přidáme asi hrst hranolek, 4 půlkolečka cibule a 4 půlkolečka rajčat, pokapeme dresinkem a pitu zarolujeme do tvaru kornoutku a vložíme do kornoutu z kuchyňského papíru. Každému strávníkovi přidáme papírový ubrousek. Pro děti, pány a dámy s bujným poprsím připravíme očišťovací kapesníčky. Z pity totiž kousky masa a hranolků a kapky dresinku rády padají.

Pro čistotné položíme přehnutou pitu gyros na talířek a přidáme příbor. Hosté zůstanou většinou čistí, ale romantika je pryč!

Pokud se týká takzvaných „bufeťáckých“ tedy studených a rychlých jídel, nelze vynechat naše západní a severní sousedy. V posledních letech je v létě – nebo aspoň v části léta takový vedro, že člověk začíná vzpomínat na doby dovolených u Baltu v NDR. Tam byla někdy taková zima, že by člověk nejraději vlezl do moře v podvlíkačkách!

Někdy bylo teplo, to jo. Až skoro 25 °C nad nulou. Dokonce jsem zažil i víc! Ale foukalo tam, od moře. Ještěže mají na plážích Němci takové ty sedačky – co se jim u nás říká koše.

V Boltenhagenu jsem objevil při pobytu v Erholungsheimu – tedy v eróháckém domě – pro mladší odborářském odpočinkovém domě, krásy německé kuchyně. Taky jsem tam sice objevil pěkně drzé a nafoukané fracky z FDJ, co tam měli službu. A na Čechy byli zpočátku drzí, jako kdyby je vychoval Hitlerjugend. No stačilo nedat se, začít na ně stejně agresivně štěkat a za chvíli byl pokoj. S východníma Němcema to bylo a je skoro vždycky tak. No a co se týká dneška, a sjednocených Němců, přátelé, jste-li nuceni s nimi jednat, třeba obchodně ale i na dovolené, dělejte, že neumíte německy ani slovo. A začněte anglicky. A uvidíte! Hned se vaši partneři v rozhovoru, ale i policisté a mnohdy komisní úředníci, zmenší ze své bohorovné velikosti na polovinu. Oni po padesáti letech většinou umí anglicky... No víte co.

Ale vraťme se k té kuchyni.

Německou kuchyni kdekdo pomlouvá. „Proslavené“ jsou jejich

„vídeňské řízky“ polité omáčkou, ovařené a podávané napůl studené ryby s teplými rozvařenými bramborami a podobně. Ale to je jen jedna tvář německé kuchyně. Ta druhá, ta je daleko lepší. Studená kuchyně, stovky různých druhů zelných a bramborových a celerových a kdovíjakých salátů a pak lahůdka nad lahůdky, baltické rybičky.

Studená německá kuchyně je báječná. Jen jí dneska všude mezi těma „Donner kebabama“ najít.

A toto dobré jídlo, které znám, je prý jedno z lidových jídel z oblasti od Krušných hor až k Baltu:

Hackepeter

(pomazánka)

Ingredience:

750 g pečeného vepřového mas, z toho: 2/3 relativně libového masa (vepřové ramínko) a 1/3 tučného masa (vepřový bůček)

cibule 2 ks – vynikající je sladká cibule

2 lžičky drceného kmínu

česnek

bílý a černý pepř – nebo pro efekt barevný

sůl

Příprava:

Maso nakrájené na větší kostky umeleme na masovém mlýnku (střední velikost vložky), tedy nezpracovat do žádné blemcavé pasty!!! – okořeníme hrubě mletým pepřem (bílým a černým),

drceným kmínem, solí, podle chuti česnekem a jemně sekanou cibulí (dát těsně před použitím). Podle chuti dokořenit a dobře promíchat.

Směs rozdělíme na porce po 125 g, zformujeme na malé „kupičky“ a servírujeme se sekanou cibulkou, plátky kyselých nebo kořeněných okurek, solí a pepřem k dokořenění. Můžeme podávat také balkánské středně pálivé papričky, lidově zvané kozí rohy.

Podáváme s dalamánky nebo černým chlebem. Zapíjíme pivem.

Pochoutky uvedené v předešlých kapitolkách zapíjíme pivem. Pokud si to můžeme dovolit vzhledem ke žlučníku a pokud nemáme moc přes váhu, můžeme si pochutnat na něčem rozkošně hedvábném. A to je:

Krémový zelný salát

A to je:

Krémový zelný salát

Ingredience:

1 hlávka čerstvého zelí

2 nastrouhané mrkve

1–2 jemně nakrájené cibule

3–4 nakrájené naložené cibulky – sladkokyselé

2 lžíce cukru

1/2 lžičky soli

1/2 hrnku majonézy – majolky

trocha pepře

pro změnu můžeme někdy přidat nastrouhané jablko

Vše promícháme, necháme uležet v chladnu a podáváme k tmavému chlebu nebo jako přílohu třeba k masu nebo uzenkám. Zapíjíme pivem.

A když už jsme u toho piva. Napíšu něco, po čem mne budou chtít skalní pivaři zabít. Budu psát o tekutině zvané Radler.

Prvně jsem se setkal s Radlerem před mnoha lety jako vyjukaný občan reálného socialismu v Rakousku. Abych byl přesný, v Salzburgu. Základem k získání nové zkušenosti bylo to, že každý se rád vytahuje. I Rakušan. Má-li nad kým.

Civilizovanou formou vytahování se jeden nad druhého, obvyklou mezi obyvateli Východu a Západu, je pozvání někam. Třeba na oběd. Zvoucí, vědom si své finanční převahy (a také toho, že si to může započíst do firemních nákladů), pozve chudého Východoevropana na oběd. Východoevropan je rád, že se zadarmo nají, Západoevropan je taky rád. Protože se může celkem levně vytahovat. To není oboustranně špatný obchod. O jeho oblíbenosti svědčí to, že jej dneska Češi rádi provozují vůči obyvatelům ještě východnějších evropských států.

Seděli jsme tedy v restauraci Nussdorferhof a dávali si do nosu.

Krmně to byla tehdy, u nás v době vlády „Rajů“, nevídaná. Nejen co do materiálu, ale i co do porcí a úpravy. Ovšem k vepřovému, byť to jsou medailonky, je nutno něco rozumného pít. A to je u nás v Česku problém. Vláda, politici bývalí i dnešní a svorně všichni policajti, včetně bývalých esenbáků svorně tvrdí, že obyvatelé Česka jsou takoví dementi, že jediná možnost je nedovolit jim pít při jídle nic.

Nic alkoholického.

Ani „ň“.

Aby bylo jasno, ožralých blbců za volantem se také bojím. A souhlasím, že je nutno je trestat. Ovšem jedno pivo a opilý řidič jsou dvě různé věci. V Rakousku to vyřešili tím, jak jsem byl poučen, že si člověk dá po obědě jedno pivo nebo „Radler“. Což je povoleno.

Pravy hospodský rakouský Radler je neuvěřitelná věc. Cca 1/2 až 2/3 tekutiny v půllitru je točené pivo. Takzvaný „pils“. Tedy světlé výčepní. A zbytek je... Pozor, soustředte se! A prosím pivaře, neomdlete! Zbytek je Sprite. Jo, česky sprajt.

Na první napití je to divné. Jak ovšem řekl správně rakouský kolega: „U nás se jedno pivo smí. A než dojedete ze Salzburgu k vám, kde se nic nesmí, už ve vás žádný alkohol nebude.“

Od té doby si v Rakousku a Německu dávám točený Radler. A vám to doporučuji. Ten u nás prodávaný Radler mi moc nejede, ten točený austrijácký je lepší.

Václav Vlk st

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů knihy na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.