Přeskočme z padesátých a šedesátých let rovnou do normalizace. Do doby, když jsem prvně v osmdesátých letech začal prvně dávat dohromady podklady a texty na tuhle knížku. Protože taková knížka vzniká doooouho.

Jistě, že jsem původní texty psal a sestavoval psal až mnoho let po trpkých padesátých i sladkých šedesátých letech, v kterých se většina historek odehrává. Ty šedesáté pak, které skončily, jako každý mejdan, pořádnou kocovinou. Tedy „bratrskou internacionální pomocí“ v srpnu 68. A jak se dějiny hrnuly, od stalinismu, přes Pražské jaro až po normalizaci, začal jsem si toho samozřejmě čím dále víc pamatovat.

A na stará kolena má člověk touhu se s někým o své vzpomínky a zkušenosti podělit. Problém je, že naše generace si toho ještě mnohé pamatuje. Mnohdy i dosti drsné historky se pomalu mění ve srandu. A nová doba se v něčem opět začíná podobat těm starým dosti děsným časům. A mladým je to fuk. Jak tomu bylo v dějinách vždycky. Každá nová generace holt „skáče na svůj špek“ Ale zkusit jsem to mohl. Byli jsme tedy od Vánoc až do Nového roku na chalupě, abych měl čas být ponořen v „tvůrčí psaní“. Jistě že zrovna na Silvestra ne!!

Ovšem toho Silvestra ráno na rozhlasové stanici Praha říkali, že dneska, tedy 31.12. 1978 bude slunečno, teploty kolo 15⁰ C. Ale že ve Skandinávii bude dvacet pod nulou. Jak to ve zprávách řekli, hned jsem si vzpomněl na písničku z mládí, která zhruba začínala ironickým textem: „Dvacet stupňů pod nulou, to jsou vedra, to jsou vedra…“. Jinak ale co? Včera bylo ve Skandinávii –16, dneska bude –20, na to jsou všichni připravený. Horší je, když někdo není připravenej. Jak říká Jan Werich v roli vodníka Čochtana, když svádí holku a vypravuje jí příběhy. Protože všichni mužský, i vodníci, holkám nejdřív vypravujou příběhy. A vykládá, jak ten řezník pádloval po hladině rybníka a „měl tu kánohéhu, a pupek a na něm měl vopasek s takovou přezkou, co na ní bylo napsáno: Vždy připraven! „Tak sem zatáh,“ povídal Čochtan, „no a von připravenej nebyl! Tak to nemá inzerovat…,“ řekl vodník Čochtan, a měl recht. A protože i tobě a vůbec mladým lidem by se mohlo stát, že by někdy v životě nebyli připravený, tak musím tenhle poučný příběh vypravovat. Je starý skoro dvacet let. Brzo zjistíš, že padesát let, že to není žádná dlouhá doba. I když se to nejdřív mládí tak zdá.

My jsme tehdy, v noci ze Silvestra 1978 na Nový rok 1979 tedy rozhodně připravení nebyli. Na Západě se začala už v šedesátých letech zvedat hysterie kolem změn počasí. Globální oteplování se podle tehdejších teorií mělo změnit na strašlivou katastrofu. Mělo začít děsně mrznout! Podle původní oteplovací teorie, opačné proti dnešní teorii, která tvrdí, že se všichni za pár let upečeme, původně tvrdili „oteplovači“, že globální oteplování zapříčiní počátek nové doby ledové. Tornáda prý srovnají se zemí Los Angeles, přílivová vlna zaplaví New York City a celá severní polokoule zmrzne. Dokonce o tom byla natočen kasovní trhák „Den poté“ (The Day After Tomorrow). V tom filmu mrzlo tak strašně, že kamarád scifista se podivil, po shlédnutí onoho spektáklu, že nikoho nenapadlo, že by hrdinům v tom mrazu, jak byli oblečení, umrzly i koule. (Ta ptákovina nemá nic společného s bezvadnou ale zapomenutou knížkou „Den poté“ od Alla Folsoma). Tehdy, v normalizačních letech sedmdesátých bylo také několik zim relativně teplých. Obávám se, že dnešní klimafanatici, by mohli být na tom dnes stejně jako byli kdysi Hitlerovi klimatologové. Ti mu tvrdili, co předpovídali, že v SSSR bude po jeho přepadení Němci v roce 1941 po celý rok teplo. Pak Němci zmrzli u Stalingradu bez zimního vybavení.

Člověk je nepoučitelný! My byli taky. Co nám bylo do nějakýho mrazu někde jinde a někdy jindy? U nás prosinec 1978 a bylo teplo. To bylo dobře. Protože socialismus už byla tak rozvinutý, že na chatu anebo chalupu jste si směli koupit na rok maximálně 5 metráků hnědého uhlí. Pětiletý plán rozvoje socialismu se sice plnil, ale uhlí nebylo. Jak se kdysi říkalo: „ Náš pracující lid nadšeně buduje socialismus, ale lidi na to serou!“

Když ten text dnes, začátkem ledna 2023, upravuji pro další vydání, venku je až podezřele moc teplo . To mi něco připomíná….

Václav Vlk st.

REKLAMA