Tehdá, stejně jako dneska, když knížku upravuji už pro třetí opakované vydání, tehdy lidi zapomněli a odborníci poněkud zatajovali, že za Karla IV. se na Moravě sklízely fíky. A na jižních svazích Krušných rostla vinná réva.

Neboť Krušné hory v původním německém názvu Erzgebirge znamená „Rudohoří“, tedy hory, kde se nachází rudy. A „krušit“ nemá nic společného se zimou a dešti, ale středověký způsob dolování.

Ovšem koho by v tehdejší teplou zimu 1978 vedlo k zamyšlení, zajímalo, že čas od času po teplých dobách přichází výrazné zimy i extrémní vlny mrazů. My jsme tehdy měli úplně jiné starosti. Třeba jestli bude na Nový rok otevřena aspoň jedna z benzinových pump mezi Klášterem nad Ohří a Prahou! Až pojedeme domů. Ty vykloktané motory Škodovek žraly 9 litrů, sovětská auta byla daleko žíznivější! A bez benzínu auto nejede! A když jste trávili s rodinou čas mezi Vánoci a Novým rokem v Krušných horách, kde nebylo jasné, že v této době v okruhu 30 km koupíte aspoň rohlíky, chleba a mléko, měli jste po cestě na vánoční prázdniny narvané auto až po střechu. Na kanystr s benzinem nebylo místo. A i kdyby bylo, tehdejší kanystry moc netěsnily….

Historici vědí, ale lidi i soudruhy to tehdy moc nezajímalo, že když v kruté zimě zamrzl Rýn, v noci ze Silvestra 406 na Nový rok 407 ho po ledu překročili Vandalové, čímž prorazili Limes Romanus a ohrozili římské impérium. A co je komu do toho, (tehdy i dnes), že v únoru 1929 přišly po teplé zimě náhle kruté mrazy, které drží stále platný rekord (42,2 °C v Českých Budějovicích). Britové také jaksi „úředně“ tehdy i dnes zapomněli na pro ně dost děsivou zimu 1962–1963. Ač pamětníci, jak Ve dnech 29. a 30. prosince 1962 zavalil Velkou Británii sníh a ležel neuvěřitelné dva měsíce, tehdy ještě žili. Ale koho by to zajímalo.?!? Pch! „Čo bolo, to bolo, těrazky sa otepluje!“ Tvrdili už tehdy „pokrokoví vědci“ a psalo se i v socialistických novinách v roce 1978.

Jak to pak zpívala country skupina Fešáci: „My čekali jaro, a zatím přišel mráz, tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás…,“ Fešáci zpívali zakukleně o tom, jak mráz přišel z Moskvy a netušili, že jednou přijde skutečný mráz od severního pólu. Na chalupě bylo ty Vánoce krásně a když jste neposlouchali televizi a nečetli noviny, tak jste ani neslyšeli, jak Strana bouří proti „zrádcům a zaprodancům“.

Bylo těsně před Silvestrem a v „tanečním sále“, který jsme měli jako chalupáři propachtovaný na různé naše merendy od místních myslivců v bývalé hospodě, nebylo skoro žádný dřevo na topení. Přes veškeré domlouvání a vykládání, kde nic – tu nic. Jednou nemohl ten, podruhé onen a dřevo pořád žádný. A to v sále stála, aby se vyhřál, stará „školní kamna“ a ta něco spolykají.

Ach jo, tak to budeme muset dělat dřevo těsně před Silvestrem, ve sněhu. Snad ho nebude moc. Nebylo. Nebyl žádný. Den před Silvestrem to vypadalo tak na říjen, slunce svítilo, auta s připnutými vozíky stála v lese na cestě a my jsme dělali dřevo jen tak v košilích a mnozí i v tričkách, jak pálilo slunce.

„A to má být zítra Silvestr,“ hleděl kolem sebe na suchou žlutou trávu Jarda, a když jeho pohled zalétl na modrou oblohu bez mráčku, se sluncem svítícím jako o babím létě, ušklíbl se: „A to já jsem si sem vezl, blbec, běžky.“

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, právě vyšlo již třetí opravené a doplněné vydání mé knížky „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Zde si ji můžete objednat za zvýhodněnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/