Takže když přišly minisukně, bylo všem dámám jasné, že čas punčoch a podvazků pro běžné denní nošení skončil. Tím ovšem zmizela i část kouzla a romantiky. Doposud básníci, spisovatelé uznávaní i zakazovaní, literáti vynikající i mizerní, všichni mohli po dlouhá léta v románech a básních psát o kouzlu ženy, která si jen tak v nedbalkách obléká punčochy. Vlasy má lehce přichycené sponkou za ouškem, položí nožku elegantně na taburetek u toaletního stolku, prohlédne punčošku proti světlu, protáhne ji půvabně rozevřenými prsty a pak navléká na svou elegantní nožku. V básních je nožka vždycky elegantní a ladná, křivé haxny, křečové žíly a celulitida se v nich nevyskytují! Půvabná kráska se po natažení punčošky narovná, aby si vzadu srovnala šev či zkontrolovala, zda se něco nekrabatí, vlasy jí při tom pohybu padají přes rameno, oči se třpytí hedvábným leskem, zvláště pokud On se dívá, jazýček lehce vyklouzne přes rty, jak se vzadu snaží zapnout podvazek.

Tak dost! To bejvalo! Jak říkal soudruh prezident Antonín Harmonikář, „život se mění, co bylo, není“. Chtěl bych dneska vidět poetu, který by jemně a něžně dokázal popsat ženu, která se rve do punčocháčů! Nejdřív jednu nohu, zatímco druhá část punčocháče visí vedle jako kus hadru. Po počátečním úspěchu se dívka musí hluboko předklonit, a pak se pokusí narvat i druhou nohu do druhé nohavice punčocháčů. Přitom se snaží nesvalit se hlavou rovnou do zrcadla, což s hrůzou v očích sleduje On.

Konečně jsou obě punčochy punčocháčů nad koleny. Teď jde ještě o to, jak je dostat nahoru. K tomu je potřeba několika kroutivých pohybů, zatímco ruce svírají sežmoulané kraje a rvou je vzhůru. Tyto pohyby rozhodně nepřipomínají dráždivý tanec Maty Hari. Tohle spíš vypadá na ledvinovou koliku. Konečně je dáma uvnitř! Rozkošné spodní prádélko se často promění v „cosi“ zmačkaného a shrnutého a těžko definovatelného, švy na zadku jsou nakřivo, nalevo to táhne a napravo hrne, poezie je v troubě a On, aby šel vyhledat pomoc sexuologa.

Stály ty minisukně vůbec za to? Po pravdě řečeno, nevím. Ovšem na druhou stranu jsou punčocháče užitečný vynález. Rozhodně, jak tvrdí některé znalé věci, daleko míň táhne pod sukně. A pak, dají se prakticky využít. Svého času se třeba ze starých punčocháčů pletly takové malé koberečky. Manželům se pak předkládaly jako ukázky ručních prací šikovné manželky. Nutnost obdivovat se tomu, co dotyčná vytvořila, pak lehce zahnalo pomyšlení na to, že když sečteme cenu použitých punčocháčů, dojdeme k závěru, že za ty peníze mohl být kobereček od zlatníka. Punčocháči lze také leccos zavázat a svázat. Ve filmu je efektní, když je zlosyn svázán punčocháči seržantky detektivního sboru, zvláště když jsou punčocháče obětavé seržantky poskytovány pro služební účely, abychom tak řekli, přímo z vlastního těla za pečlivého dohledu filmové kamery.

Punčocháče mohou hrát významnou roli i v mezilidských vztazích. Jak říkal ten pán, když šli z toho parku: „Šmarjá, promiňte, slečno, já bych bejval nebyl tak divokej, kdybych věděl, že jste eště panna.“

„No, víte,“ praví ona, „kdybych já byla bývala věděla, že vy budete tak divokej, tak to bych si ty punčocháče předem sundala.“

Ta bojová hesla za našeho mládí:
Kupředu levá, zpátky ni krok!
Pracovníkům tratí zdar a čest!
Republice více práce – to je naše agitace!

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/