19.3.2024 | Svátek má Josef


JAK BYLO: Co že to volají?

1.4.2023

To přeci… Ale to snad ne! Ovšem že ne! Vždyť to křičí i holky! Teď už se přidává i skupinka vojáků záklaďáků. Takže když jste se soustředili, slyšeli jste jasně, že nad průvodem, kráčejícím právě od Muzea k soše svatého Václava, a dále k Můstku, kde byla tribuna s význačnými soudruhy, zní naprosto zřetelně:

Za každého počasí, honíme si vocasy!

Nakonec to došlo i tajným a propagandistům. A tak se z ukrytých a neukrytých amplionů, které pro posluchače rozhlasu vytvářely tu „správnou atmosféru“, začaly ozývat předehrané sbory: „Ať žije káesčé! Ať žije káesčé!“, doprovázené nacvičenou odpovědí od strategicky rozmístěných kovaných soudruhů na chodnících: „Huráááá!!“

vlk01

Množství nenápadných soudruhů se začalo mísit do davu, ale oteplákovaná mládež, záklaďáci a dorostenky se vzali, podle vzoru sovětských soudruhů, jak jsme je znali z filmových týdeníků, pevně v podpaží a vyrazili vstříc nejvyšším představitelům strany a vlády k tribuně na Můstku. Nenápadní soudruzi vypadali zklamaně. Před tribunou už by se blbě zatýkalo.

My špunti jsme se ke skupině sportovců a jejich přátel přidali, a jak jsme zahnuli k Prašné bráně, hned jsme se přidali i k pokřiku. Soudruh učitel, udavač za všech režimů a momentálně „bolševik“ Nódl, co nás doprovázel, z toho měl málem smrt.

Ve věku dospělejším, když jsme byli nasazeni coby „záloha pracujících“ – čti učedníci – byla pro nás účast na 1. májích také povinná. Tedy už ne tak povinná jako předtím, ovšem zase lépe organizovaná. Strana už to měla lépe zmáknuté. Stejně tak ovšem pracující. Vyráželi jsme z Vysočan a jen největší stranický optimista se mohl domnívat, že bychom všichni, kteří jsme se dobrovolně-povinně setkali na místě srazu, kde si nás úsekoví důvěrníci odškrtali, dorazili na Václavák, později na Letenskou pláň.

Ostatně, ona ta Letenská pláň je tak neuvěřitelné místo, kde se konalo a koná kdeco. Od bolševických prvních májů v šedesátých letech přes vojenské přehlídky až po převrat kombinovaný s lidovou veselicí v listopadu roku 1989. Pak byly na tý pláni zase „manifestace“ odborových pracujících, setkání organizovaná nezničitelným Přemkem Podlahou, balonáři, vystoupení cirkusů, papež i Rolling Stones. A vše dnes dorazili „chvilkoví demokrati“, co tam přivedli snad třičtvrtě milionu lidí, aby se po nich „do roka a do dne „ slehla zem. Já si myslím, že kdyby jednou u nás přistáli Marťani, tak přistanou určitě v Praze na Letenské pláni.

Václav Vlk st.

____________________________________________________________

stalo

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, právě vyšlo již třetí opravené a doplněné vydání mé knížky „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Zde si ji můžete objednat za zvýhodněnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/