K ránu jsme šli domů, zatímco, jak jsem se dozvěděl z „obvykle dobře informovaných kruhů“, maškarní zábava skončila tak nějak o půl desáté dopoledne. To když si pro muzikanty přišly manželky.

Báječná venkovská tancovačka. A proč o ní píšu? Ona to zase nebyla tak obyčejná tancovačka. Když jsme se totiž chodili na terasu v prvním patře trochu nalokat čerstvého vzduchu, protože jako na každé správné venkovské tancovačce bylo v sále vedro na padnutí, kus nad hlavami jsme měli na zdi žlutou čáru. A na ní bylo napsáno, že až tam došla voda v srpnu 2002. Do tmy z vesnice svítily otlučené fasády domů a na prázdných parcelách, na nichž ještě loni stály domy, které tu byly často po celé generace, probleskovaly světlé stěny stavebních buněk. A mnozí místní přišli na zábavu z vedlejší vesnice, kde bydleli v buňkách a kde si stavěli povodňové domky. Tahle tancovačka se totiž odehrávala v obci Kly. V té obci, jejíž obrázky jsme nevěřícně sledovali v televizi. V obci, která byla celá pod vodou, a když voda ustoupila, vypadala jako po bombardování. Je jasné, že to lehké nebylo a není. Ale tenhle sobotní večer se Kelští bavili a my se bavili s nimi.

A vůbec jsme si nevzpomněli na všechny ty „mudrlanty“ o nemorálních, nepružných, Evropě nedosahujících ani po kolena, Češích, o tom, že všichni u nás jen kradou a jsou líní a vůbec. A že nejlepší by bylo se vystěhovat.

No tak se stěhujte! S Kelskými já tady zůstanu rád. I kdyby, nedej Pán Bůh, zase přišla nějaká jiná povodeň.

Dotaz na rádio Jerevan:
Proč budou naše děti žít v socialismu?
Odpověď:
Protože si ty parchanti nic jinýho nezasloužej!

Na závěr

Milá Lucko,
takže děti už máš, manžela taky, a přečetlas už toho vyprávění ode mne dost, abys byla dostatečně poučená, a ministr kultury (náš) ti dal medaili za zřizování českých škol po světě, aby děti „expatů“, jak se dnes říká našincům v zahraničí, nezapomněly česky. A tak se měj. A až budeš mít čas, brnkni, já ti zas něco napíšu.

Strýc Václav

P. S.

V posledním e-mailu jsi napsala, že ne se vším, a hlavně se všemi „výrazy“, co jsem napsal, souhlasíš. Sláva! To se mi ulevilo! Co by to bylo za svět, kdyby neteře souhlasily ve všem se strýci.

V.

___________________________________________________

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, právě vyšlo již třetí opravené a doplněné vydání mé knížky „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Zde si ji můžete objednat za zvýhodněnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/