Co by nám to udělalo, přijmout boj za klima za svou věc? Pojďme do toho!

Lidstvo ještě nikdy nemělo takovou šanci spasit se před záhubou! Sociální sítě a silné neziskové organizace mají potenciál pohnout státy celého světa k záchraně lidstva. Stačí přitom tak málo.

Za prvé - je třeba zapojit do celého hnutí mládež v masovějším měřítku. O její budoucnost jde především. Ale dosavadní páteční stávky mají jeden negativní důsledek: trpí tím vzdělání. Jak z toho ven? Jednoduše. Převeďme na všech středních školách hodiny z páteční výuky do předchozích čtyř dnů a pátky ponechme volné pro účast na demonstracích. Účast na demonstracích bude povinná, bude se dělat prezence. Vždyť jde o všechno! Pokud by středoškolákům vadil úbytek volného času od pondělka do čtvrtka, je možné páteční výuku přesunout na soboty. Co je třeba ještě dořešit: program oněch demonstrací. Každá z demonstrací by měla na základě odborných studií vygenerovat nějaký bod nápravy současného stavu, a následující demonstrace by měla zhodnotit, jak se onen bod (ony body) z předchozích demonstrací podařilo naplnit. Tak, jako tomu bylo dosud. Ale od nynějška bude těch demonstrací více, protože čas se opět zkrátil, a vymyslet smysluplnou náplň tolika akcí nebude jednoduché ani pro samotnou Guru Gretu.

Za druhé - není možno v tom ponechat mládež samotnou. Přesuňme páteční pracovní dobu analogickým způsobem jako středoškolskou výuku. Umožníme tak lidem, kteří zatím v pátek jenom řídili tramvaje, pekli housky nebo operovali zraněné, čímž zvětšovali svou uhlíkovou stopu, aby se mohli demonstrací také zúčastnit.

Za třetí - přejděme na výrobu a zemědělství omezující tvorbu oxidu uhličitého. Snižme produkci oxidu uhličitého, spalování fosilních paliv a spotřebu plastů i v každodenním životě. Času ubývá, ale „wir schaffen das“.

Jak vidíte, je to jednoduché. Stačí, aby se k plnění předchozích tří bodů připojila většina lidstva. Týká se to tudíž především těch nejlidnatějších států světa. Které to jsou? Čína. Indie. USA. Indonésie. Brazílie. Pákistán. Nigérie. Bangladéš. Rusko. Japonsko. Mexiko. Etiopie. Filipíny. Egypt. Vietnam. Kongo. Německo. Írán. Turecko. Thajsko. To je prvních dvacet, tedy 70 % obyvatel naší planety. Jistě se do záchrany života současných teenagerů rády zapojí a řešení svých dosavadních malicherných politických, ekonomických nebo náboženských problémů odsunou až na dobu, kdy dosáhnou uhlíkové neutrality. Nic není důležitějšího.

Co je potřeba ještě dořešit: Aby celý soubor opatření (pamětníci, vzpomínáte na tehdejší „soubor opatření“?) měl demokratický rámec, musí s ním souhlasit většina lidstva. Zemím z první dvacítky však demokracie tak hluboko vězí v srdcích, že to nebude velký problém. Podpoří je jistojistě i další státy, kterým na spáse lidstva záleží - Severní Korea, Myanmar, Bolívie, Venezuela, Vanuatu a další.

Pro ty, co článek dočetli až sem se skřípěním zubů a nepochopili skutečný záměr, posloužím na vysvětlenou jednou z definic slova „ironie“: úmyslné užití slov takovým způsobem, že význam sdělení se odlišuje od jejich významu doslovného (obvykle je jeho protikladem).