Šťastný Luke je hrdina Divokého západu a kdysi jsem se moc divil, že vznikl ve Francii. Ale vznikl. K dokonalosti ho přivedl René Goscinny (1926-1977), jinak autor Asterixe, „malého“ Mikuláše a několika filmů, kterým dominují vtipné Krysy z temnot.

Goscinnyho rodiče pocházeli z Ukrajiny a Polska. René se ještě narodil v Paříži, ale třicátá a čtyřicátá léta prožil v Argentině. Svého školáka Mikuláše tvořil s kreslířem Sempém, Asterixe s Uderzem a Luka s Morrisem. Kdyby pracovitého Goscinnyho infarkt neskolil v jedenapadesáti, mohl tu s námi třeba ještě být: za čtyři roky však oslavíme už sté výročí jeho narození.

Nepsal bych o Lukovi, kdyby pro mě tolik, tolik neznamenal. Vlastně mě seznámil s „principy“ Divokého západu, principy westernu - a byla to náhoda nebo osud, jak se říká, protože roku 1970, kdy mi bylo šest let, tady v české kotlině žádné Goscinnyho komiksy ještě nevycházely. Ani filmy podle nich se tenkrát neuváděly, a tak mě zachránili Skopčáci, tedy promiňte, Západní Němci. Stanice ARD a ZDF můj tatínek přičinlivě lovil pomocí antény nad naší střechou a skrz primitivní televizor té doby. Obraz neuvěřitelně zrnil. Byl černobílý. Německy jsem neuměl, stejně jsem ale seděl u obrazovky jako přikovaný. Líbily se mi „na Německu“ kreslené reklamy se skřítky a otevíral jsem ústa údivem před rozličnými horory (Draculové, Them! - o gigantických mravencích) a filmy s Lexem Barkerem, ve kterých ještě není Old Shatterhand, ale Tarzan. Ne, nic takového naše vysílání nenabízelo, Draculu pouze s Iljou Rackem. Proti tomuhle televiznímu filmu samo sebou nic nemám. Ale horory byly fakticky zakázány, Juraj Herz měl zásadní problém a westerny taky nebyly k mání. „Víš, jak poznám na Němcích americký film?“ zeptal se mě táta.

„Ne.“

„V místnosti nesundávají klobouky. To se mi líbí.“

Co se zase hrozně líbilo mně, byly kreslené filmy. Jednou jsem na jeden takový koukal a zase úplně přikovaně. Je docela možné, že to byl „můj prvý“ animák v televizi, když nebudu počítat kraťasy. Ještě dnes bych vám první jeho polovinu uměl vyprávět. Zvláště se mi líbila sekvence, kdy pistolníci vpadnou do domečku a rozstřílejí veškeré hrnečky. Taky tam zvládli předvést temnou bouřku a dělali neuvěřitelné kousky, které by skuteční lidé nikdy nepřežili. Tatínek byl moc hodný, ale tenkrát na mě zařval, že sázíme jabloň, takže na co čumím? Musel jsem na zahradu a bylo mi neuvěřitelně líto, že se nesmím dívat až do konce. Ale dítě se otřepe během pár minut, takže jsem už za chvíli stál nad jámou pro strom a bavil tátu vyprávěním děje onoho kresleného filmu a zdálo se mi, že ho příběh taky zaujal. Nadšením jsem pulsoval a srovnatelný s tím je pouze moment, kdy jsem na ARD či ZDF zahlédl Šťastného Luka: nejdřív upoutávku, konečně celý film. Efekt to znamenalo „nadosmrti“. Pro mě ano. A Divoký západ před vámi vyvstane se všemi proprietami, rovnou a navždycky je akceptujete a přijmete za své. A to jsem nerozuměl ani slovo! Mně to moc nevadilo a čímsi to bylo ještě lepší: mohl jsem si ledacos domýšlet.

Když bylo synovi asi tolik let, jako mě při tom iniciačním zážitku, zuřivě jsem začal tento film shánět.

Taky samozřejmě jiné a pamatuji, že mi Boris Jachnin nahrál na jednu jedinou videokazetu mnou vyžadované snímky O patro výš a Frigo na mašině. „Bude se to synovi líbit,“ věděl. Ani já nepochyboval. Frigo na mašině je vlastně taky z Divokého západu!

Další výhrou se stalo, když nám rodinný přítel Josef Polák, přední matematik, věnoval kompletní sadu DVD s filmy Laurela a Hardyho. Divili byste se, jak na syna komika staré dvojice fungovala. Smál se a smál. Upozorňuji ale, že ty pozdnější filmy dvojice jsou špatné. Ty z let čtyřicátých. Jsou tam už unavení, je to jen odlesk někdejšího vzletu a některé gagy nefungují. Nikdo by s těmito filmy neměl začínat, chce-li genialitu Laurela a Hardyho zcela pochopit.

Animák Šťastný Luke jsem, pokud vím, sehnal sám. Synovi jsem jej pustil a film samozřejmě zabral. Na začátku se buduje městečko Kvítečkov a je zde i scéna, kdy vzniká stylizovaně, což mé dítě pobavilo: „Tam domy rostou samy, jako houby.“

Docela dlouho jsem se vůbec nezajímal o podrobnosti a měl za to, že Lucky Luka samozřejmě stvořili Amerikáni. Dnes vím, že autor je židovského původu a rodiče měl na zmíněné již Ukrajině, v Polsku a v Argentině, kde se šťastně ukryli před Hitlerem. Goscinny byl génius, nikdo to v něm nezničil. Avšak miláčci bohů umírají mladí.

Samozřejmě jsem synovi chtěl pustit i druhý „hlavní“ film svého dětství, ale dodnes se mi jej nepovedlo identifikovat. To máte podobné, jako když se Ondřej Neff kdysi optal nějakého svého známého na komiks, který ho zaujal v dětství. „No, a vystupovala tam kočka a… Nevíš, co to mohlo být?“ Přítel se pod fousy zasmál. Protože komiksů je nekonečně.

Určitě jsem byl rád, když se role Šťastného Luka zhostil Terence Hill, a jeho film a seriál považuji za úspěch. Ale ještě radši jsem byl, když začalo původní komiks vydávat nakladatelství Egmont. Samozřejmě se to stalo teprve po převratu a máme tak se synem sešity Dostavník, Tortilly pro bratry Daltony, Zelenáč, Dalton City, Jesse James, Cirkus Western, Kaňon Apačů, Máma Daltonová, Lovec lidí, Velkovévoda, Bílý kavalír, Tramtabumovo dědictví, Psychoterapie Daltonových, Císař Smith, Zpívající drát, Poklad Daltonových, Soudce Bean, Osídlování Oklahomy, Daltonovi na svobodě, Proti proudu Mississippi, Ve stínu vrtných věží, Billy Kid, Na stopě Daltonovým, Rivalové z Painful Gulche a Černé hory. Už ze zvučných titulů (každý sešit má 46 stran) asi cítíte, že Goscinny prorýžoval téma do mrti. Zpracoval veškeré úhlavní náměty. Podobně jako Asterixem mapuje kus francouzských, italských, britských i egyptských dějin, tady leží na dlani historie dobývání Ameriky. Sice zjednodušená pro děti, ale je to nakonec srovnatelné s tím, co v próze vykonal „Reaganův miláček“ Louis L´Amour. I jeho knihy jsem oddaně sbíral, ba sbírám je dál, a vzdávám jim hold. Psal je pravý vypravěč. Všechny jsem ale dodnes ani nepřečetl a rovněž komiksy se Šťastným Lukem posléze už nechával synovi. A najednou přestaly vycházet.

Bylo to něco, jako když Ivo Železný zjistil, že lidi více nechtějí westernové Rodokapsy. Taky jeho edice skončila. A plynula léta, na Luka já takřka zapomněl. Jen pan Vybíral, nakladatel, mi jednou naznačil, že ho chystá.

„Znovu všechno od začátku?“ povídám.

„Ne. Zbyly nevydané díly.“

Tak či onak, roku 2022 série nabírá druhý dech perfektním sešitem Koleje v prérii. Je o stavbě transkontinentální železnice a téma opět předvádí s humorem. Goscinny toho stačil za život vymyslet fůry a zde čtěte o Lukovi podrobně: Lucky Luke – Wikipedie (wikipedia.org), nebo si to rovnou překlopte do francouzštiny.

První český komplet obnáší pětadvacet sešitů, vyšly v letech 2005-2012. Štafetu přebírá „Nakladatelství Crew“, a jestli se nic závažného nestane, budeme mít cyklus česky celý. Koleje v prérii přeložil Michal Lázňovský a je rok 2022. Seriál přitom existuje od roku 1946. Mohli jsme ho možná znát, ale komunistický převrat roku 1948 ho dokonale odřízl od zdejších dětí. - Je pravda, že byl Luke zprvu jen dílo kreslířovo, ale proslavil ho teprve Goscinny. Z víc než osmdesáti dosavadních dílů jich vymyslil 52 a je také autor reklamního sloganu „muž, který střílí rychleji než jeho vlastní stín“. Ona rychlost byla filmem mnohokráte předvedena, v komiksu se to nakreslit rovněž dá, ale přece jen hůř.

Ještě bych měl dodat, že Asterixe tvořil Goscinny teprve od roku 1959 a Mikuláše, kterým vzpomíná na šťastné dětství v Argentině, od roku 1956. Sérii s Lukem zdvihl z prachu prérií roku 1957 a co se pak hraných filmů týká, zřejmě vynikají dva: Doživotní renta (1972) a Krysy z temnot (1974). Oba napsal a oba propojuje vynikající herec Michel Serrault (1928-2007).

Tento sympatický džentlmen se netajil svou menšinovou orientací a zvlášť povedený výkon podal jako protihráč Philipa Noireta - alias jedné Krysy temnot.

Podzemí Paříže, kterým dokonce nese Jean Valjean na zádech svého potenciálního zetě, interesovalo Goscinniho stejně jako Galové nebo Pacific Expres uhánějící s pískáním prérií. Měl fantazii dítěte a ještě něco. Podobný génius se rodí jednou za století…

Původní film, kde rostou domy jako houby: Lucky Luke v Sedmikraskove CZ 1971 - YouTube.

A zdařilá hraná verze s Terence Hillem, na které spolupracovala jeho žena: ŠŤASTNÝ LUKE / Lucky Luke celý film cz - YouTube.