Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

Pan Katz a pan Stein cestuji vlakem za obchody. Sedí v jednom kupé, pan Katz si čte noviny, zatímco pan Stein se nekonečné nudí. Chvíli kouká z okna, chvíli pozoruje spolucestujícího a pak se zeptá:
„Nechtěj si pane kolego zahrát hru na hádanky? Cesta nám bude rychleji utíkat.“
Pan Katz pokroutí hlavou a čte dál.
„Je to prosté i zábavné,“ pokračuje Stein. „Když neuhodnu já, dám jim pět zlatých. A když oni neuhodnou, dostanu pět zlatých já.“
Pan Katz jen potřese hlavou na znak nezájmu.
„No dobrá,“ nevzdává to Stein, „když neuhodnu já, dám jim sto zlatých. Ne? Tak pět set zlatých.“
Pan Katz složí noviny a pohlédne na Steina. Ten si promne radosti ruce:
„Takže můžu začít? Moje otázka zní: Jaká je vzdálenost Měsíce od Země?“
Pan Katz se zamyslí, krabatí čelo, kroutí hlavou, nakonec otevře peněženku a podá Steinovi pět zlatých.
„Výborně,“ jásá Stein, „a teď vy.“
Katz upře zrak na Steina:
„Směrem do kopce to má tři nohy. Směrem z kopce čtyři. Co je to?“
Stein se potí, přemýšlí, v duchu probere veškeré znalosti zoologie i techniky a po dlouhé tíživé chvíli s hlubokým povzdechem vybere pět set zlatých a podá je Katzovi:
„Vzdávám to. Nevím. Nemám ponětí. Tak a teď prozraďte, co to je?“
Pan Katz mlčky sáhne do peněženky a podá Steinovi pět zlatých...

Rabin Moshe Cohen byl na cestě, sbíral příspěvky pro svou kehilu (obec). Najednou mu došel benzín, tak šel pěšky k nejbližší pumpě a požádal o kanystr, protože v autě žádný nenašel.
Bylo mu řečeno, ze jediný, který měli, si někdo vypůjčil a ještě ho nevrátil. Potřeboval hned pokračovat v cestě, tak se vrátil k autu, vyhrabal nočník s tím, ze mu to na dojetí k pumpě bude stačit.
Dva katolíci se dívají, jak nalévá do nádrže z nočníku, a jeden říká druhému:
„Teda jestli to pojede, tak já konvertuju!“

Drahá maminko, zprávu o Vaší návštěvě jsme obdrželi a ve čtvrtek Vás očekáváme. Jinak je všechno v pořádku.
Váš milující zeť Jákob

Zasedání kolchozu, rok 1976, ruská vesnice kdesi daleko od Moskvy. Na programu dne jsou dvě hlavní otázky: 1. pěstování nutrií a 2. odjezd místního Žida do Izraele.
„Soudruzi, je velmi výhodné pěstovat nutrie. Krmení je levné, kůže je drahá, maso je velmi chutné. Kdo je pro?“
Všichni jsou pro.
„Druhá otázka: náš Jákob Abramovič podal žádost na odjezd do Izraele. Jak se rozhodneme - pustíme ho?“
Hlasy kolchozníků:
„Abramoviči, kam dáte svůj dům?“
„Opustím ho ve prospěch kolchozu.“
„A vaše kráva?“
„Dám ji také kolchozu.“
„A co vaše nová Lada?“
„Také dám kolchozu.“
„A peníze?“
„Vezmu si, kolik mi kolchoz dovolí, jen na cestu, zbytek nechám na kolektivní útraty kolchozu.“
Vzrušený výkřik většiny z publika:
„Do háje s pěstováním nějakých nutrií!! Pojďme raději chovat Židy!!!“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora.