„Léwi, co to slyším, ty se prý dvoříš Kohnově dceři?“
„No, to je pravda, rabíne.“
„Oj, joj, joj, Léwi, vždyť ty máš ale manželku!“
„No, to je taky pravda, rabi. Ale už pokašlává.“

Potká Roubíček Kohna:
„Teda poslechnou, Kohn, voni maj nádherný hodinky! Kde k nim přišli?“
„Ále… Můj milovaný otec, ať je mu zem lehká, mi je, na smrtelné posteli, prodal.“

Přijde Kohn do sexshopu a ptá se: „Máte roubíček?“

Léta se Kohn domáhal audience u papeže. Až cestou na Urbi et Orbi se potkali:
„Poslechnou, já mám hospodu, otec měl hospodu, jeho otec…“
„Spěchám, šlo by to rychleji?“
„…měl hospodu, otec jeho otce…“
„Opravdu spěchám…“
„Stručně – ta poslední večeře ještě není zaplacená…“

„Operace mě bude stát všechny moje úspory,“ naříká Roubíček.
„Chtějí snad platit pohřeb,“ ptá se jedovatě lékař.
„To zrovna ne, odpovídá Roubíček. „Ale v žádném případě bych nechhtěl platit oboje.“

Profesor matematiky vejde do třídy. Studenti si ho nevšímají, a vesele se zabývají družným hovorem, zpěvem, kopanou, zápasem a podobnými kratochvílemi. Když se mu po značné námaze podaří zavést do třídy jakýs-takýs pořádek, začne s tvrdou odplatou.
„Tony,“ vyzve jednoho studenta, „řekni dvojmístné číslo!“
Tony: „56.“
Profesor: „A proč ne 65? Máš kouli, sednout! - Briane! Dvoumístné číslo!“
Brian: „18.“
Profesor: „A proč ne 81? Koule, sednout! - Mórici! Dvoumístné číslo!“
Móric: „33.“
Profesor: „A proč ...... Mórici! Přestaň na mě zkoušet ty špinavý židovský triky!!!“

„Kohn, už slyšeli, jaký neštěstí potkalo Steina?“
„???“
„Moje žena s ním utekla.“

Potkají se Kohn a Silberstein.
„Co nového?“ ptá se Kohn.
„Pořídil jsem domů slona.“
„Slona? K čemu slona?“ diví se Kohn.
„No slon je báječná investice. Nemusím sekat trávu a prořezávat stromy na zahradě. Nevypouštím vodu z bazénku, slon ji nasaje a umyje mi auto. Také zalévá zahradu. Výborně v noci hlídá, je vidět a nikdo se k nám neodváží! Ani tchýně. Jen s mým svolením!“
„Hm, poslechnou, Silberstein, prodaj mi toho slona!“
„No, nerad! Ale že jsou to oni, maj ho mít. Nějak to už holt bez něj musím přečkat.“
Po měsíci se znovu potkají a Kohn hned spustí:
„No to jsem si dal, že já jich poslechl! Tráva podupaná, stromy poničené, auto prošláplé. Žena mne opustila. V noci se nevyspím, celou noc ten zatracený slon troubí!“
„Nepěkně mluvěj o tom sloníkovi, Kohn! Takhle ho neprodaj!“ podotkne Silberstein.

„Já vám říkám, pane Mendl, jsou to teď časy. Každý týden dosazuju do obchodu tisíc korun,“ naříká si Geduldiger.
„Tak proč ten obchod nezavřete, pane Geduldiger?“ táže se nechápající Mendl.
„Nesmysl! A z čeho bych asi tak byl živ?“ namítá Geduldiger

Před bankou stojí šnorer, a jakmile vyjde bankéř, vztáhne k němu ruce a říká:
„Pane, já už jsem tři dny nejedl!“
A bankéř na to:
„To já znám. To se musíte trochu nutit!“

  (Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)