Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Židovský humor odráží složitost historie vyvoleného národa. Přináším svým milým čtenářům další porci oblíbených vtipů.

Rabínova manželka čekala dítě. Rabín šel do sboru a požádal o zvýšení platu. Po dlouhé diskusi schválili pravidlo, že když se rabínova rodina rozroste, tak se zvýší i jeho výplata.
Po pěti nebo šesti dětech to začalo být drahé. Kongregace se rozhodla znovu uspořádat schůzi, aby diskutovala o platové situaci rabína. Umíte si představit, že to znamenalo hodně křiku a hádek. Nakonec se rabín postavil na bimu a promluvil ke svému stádu.
„Mít děti je aktem Božím!“ zvolal rabín.
V zadní části templu se malý muž s bílým plnovousem a jarmulkou zvedl a pronesl slabým hlasem:
„Pro informaci: Sněžení a déšť jsou také aktem Božím, ale my nosíme galoše!“

Modlí se Roubíček a přeje si, aby vyhrál milion, a říká: “Jestli tohle dokážeš, Všemohoucí, dám z toho polovinu na opravu templu.“ A skutečně - koupil los a vyhrál pět set tisíc. Děkuje Všemohoucímu se slovy: „A hlavně ti děkuji za tvou moudrost. Protože mne znáš, tak sis tu půlku strhnul předem!“

Vrátí se z pochůzky hadrář Šmuel do své rozdrbané chaloupky a povídá Sáře: „Poslouchej, chudý jsme jak myši, šest dětí na krku, sedmý na cestě, takhle to dál nejde. Já budu chodit spát na půdu.“
A Sára povídá: „No, jestli to pomůže, tak tam budu chodit s tebou.“

V košer restauraci přijde číšník ke stolu a ptá se:
“Dámy, je něco v pořádku?”

Mojše a Izák bloudí po poušti, dojde jim voda i zásoby. Když tu konečně spatří oázu a dokonce obydlenou. Procházejí mezi domky, ale jediný, ve kterém se zdá, že by se mohli nacházet lidé, je místní mešita.
„No co,“ pokrčí Izák rameny, „tak poprosíme o jídlo v mešitě.“
„A myslíš, že zrovna nám něco dají?“ zapochybuje Mojše. „Ale já vím, co uděláme. Řekneme, že já jsem Mahmed a ty jsi Alí.“
„Ne, já se zapírat nebudu!“
„Jak myslíš.“
Zabuší na vchod do mešity a po chvíli vykoukne jeden z muslimů.
„Přejete si, pánové?“
„Už několik dnů bloudíme pouští, došly nám zásoby a prosíme o pomoc.“
„A jak se jmenujete, pánové?“
„Mahmed a jsem muslim,“ odpoví Mojše.
„Izák a jsem žid,“ praví hrdě Izák a na Mojšeho se ošklivě podívá.
Muslim zapadne dovnitř, ale pak zase vykoukne.
„Člen Ummy nechť vstoupí a muž knihy počká venku.“
Mojše tedy vejde do mešity a Izák zůstane před ní. Po nějaké době vyjde jeden z muslimů a přinese mu velkou nádobu s vodou, chléb, ovoce a maso.
„Děkuji,“ praví Izák vděčně, „a můj přítel?“
„Tvůj přítel s námi bude slavit ramadán.“

Moshe si chtěl zahrát golf a chystal se na první jamce, když se přiblížil druhý golfista a zeptal se, jestli se k němu může připojit. Moshe odpověděl, že obvykle hraje sám, ale že si klidně zahraje ve dvojici. Po několika jamkách druhý chlápek navrhl:
„Jsme poměrně vyrovnaní, co si zahrát o pět liber za jamku?“
Moshe přiznal, že se příliš nesází, ale souhlasí. Druhý chlap vyhrál s lehkostí zbývajících šestnáct jamek. Moshe mu tedy zaplatil osmdesát liber. Když odcházeli z posledního greenu, druhý chlap přepočítal výhru a pak se Moshemu přiznal, že je profíkem na sousedním hřišti a že si rád dobírá zelenáče. Moshe prozradil, že je místním rabínem. Profík znervózněl, omlouval se a nabízel, že vrátí peníze. Moshe řekl:
„Vyhrál jste spravedlivě a byl jsem hlupák, když jsem se s vámi sázel.“
„Můžu udělat něco, abych to odčinil?“
„No, mohl byste do mé synagogy přijít a věnovat štědrý dar. A pokud s sebou vezmete svou matku a svého otce, tak je oddám.“

Tak shavua tov a dobrou náladu.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora