Goldstein a Rosenkrantz žijí v Tel Avivu, oba jsou spisovatelé, a jak už se to občas přihodí, nemůžou se vystát. Goldstein právě vydal knihu, a když na něj Rosenkrantz jednou na ulici natrefil, přitočil se k němu a nahlas říká:
“Moc se mi líbila jejich kniha, Goldstein, kdo jim to napsal?”
Goldstein, rovněž nahlas, odpovídá: “Jsem potěšen, že se jim má kniha líbila. Kdo jim to přečetl?”

Abram přišel na oslavu narozeniny svého přítele Izáka.
„Milý Izjo, nevěděl jsem, co ti mám dát, zdá se, že máš všechno, tak jsem ti napsal báseň!“
A s těmito slovy Abram vytáhl svůj zápisník a začal dramaticky recitovat svou báseň.
Izja pozorně poslouchal až do konce a pak řekl:
„Děkuji ti, drahý příteli! Nádherný dárek. Mohu ti nabídnout občerstvení? Posuň si židli blíž k parapetu, otevřu ti okno!“

Novák pracuje ve firmě Kohn a syn. Jednou za ním přiběhne sekretářka starého Kohna:
„Pan generální vás chce vidět.“
Novák, celý poplašený, se doplíží k šéfovi.
„Novák, jdou jen dál, posaděj se, daj si doutníček a trochu whisky?“
Novákovi odlehne a šéf pokračuje:
„Vědí, už dlouho jsem jich chtěl pochválit, žádný maléry, práce včas hotová, prostě extra třída. Řeknu jim, že si nedovedu představit, jak by náš podnik bez nich mohl fungovat. Nicméně, od příštího měsíce, se o to přesto pokusíme.“

Dospívající dcera bankovního úředníka Zuckermanna se zamilovala do mladého herce. Její otec radikálně vylučuje, że by souhlasil se sňatkem, protože má zkušenost, že čím lepší herec, tím horší charakter a nespolehlivý člověk, který se jen poflakuje po barech a o rodinu se nedokáže postarat.
Dcera Rebeka je z toho nešťastná, až jednou konečně otce přesvědčí, aby se s ní šel podívat na divadelní představení, kde její milý hraje.
Otec pozorně sleduje drama a celou dobu mlčí, jen občas zavrtí nevěřícně hlavou. Po skončení se obrátí na dceru:
„To, co jsem říkal, neplatí. Můžeš si ho klidně vzít. To není žádný herec!“

„Šalom,“ řekl vlk.
A dvě prasátka chtěla otevřít dveře.
„Ukaž pindíka,“ řeklo ale třetí prasátko.

Paní Diamantová koupila v obchodě s látkami Salomon & son materiál na sukni pro dcerku. Ester si vzor sama vybrala a prodavač Hirsch matku ujistil, že se látka při praní zaručeně nesrazí.
Po prvním praní však sukýnka, ušitá těsně pod kolena, odhalila dospívající dívce nohy až neslušně vysoko. Rozlícená matka letí s dcerou do obchodu a už zdálky ukazuje, že jsou dívce vidět celá kolena.
Prodavač hned pochopí, oč jde, a matku s dcerkou teatrálně vítá:
„Ojvej, ta Esterka nám ale vyrostla!“

V jednom štetlu viděli rabína, jak na náměstí dlouze a zaujatě rozmlouvá s krásnou, dobře vyvinutou dívkou.
Vedení židovské obce si ho druhý den zavolalo a pohoršeně mu vytklo, že jeho chování nebylo důstojné rabína.
Když skončili, rabín jim s povzdechem řekl:
„Víte, drazí přátelé, já myslím, že je lepší rozmlouvat s krásnou dívkou a myslet při tom na požehnání Všemohoucího, který ji tolika dary obdařil, než se modlit k Všemohoucímu a po celou dobu přitom myslet na krásnou mladou dívku…“

Izák s Rebekou si večer lehnou do postele. Izák se pokusí obejmout ženu.
„Dneska ne, bolí mě hlava,“ odstrčí ho Rebeka.
„Tak já rychle skočím k sousedce pro nějaké prášky,“ nabídne se Izák. „Do hodiny jsem zpátky.“

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)