Privoz, trh v Oděse. U stánku stojí prodavačka s telefonem u ucha, na pultu leží spodní prádlo, kalhoty, punčocháče:
„Sára, zbláznila ses? Jak jsi to mohla udělat? Vážně? Kolikrát jsem ti to říkala! Obě části trigonometrické rovnice nelze redukovat funkcí obsahující neznámou! Ty snad ani nejsi naše! Vzpamatuj se, nebo tě necháme pokřtít!!!“

Samuelovi, mladíkovi dosud zvyklému na luxusní služby mamahotelu, zazvoní první den po líbánkách v kanceláři telefon. Volá novomanželka:
„Budeš jíst dnes večer doma, Same?“
„Rád bych, co je na výběr?“
„Ano, nebo ne.“

K bohatému bankéři přijde s prosbou o podporu šnorer a vypráví mu o své nouzi:
„Nedovedete si představit, jak špatně se mi daří. Ztratil jsem veškerý majetek, pak mi zemřela žena a nechala mne tu s pěti dětmi bez kousku chleba. Ale to by nebylo tak strašné, kdyby byly aspoň zdravé. Jenže nejstarší má záškrt a já nemám ani na doktora. Druhý včera spadl ze schodů a polámal si obě nohy. A teď křičí bolestí. A ten třetí, no co vám mám povídat, ten třetí…“
Bankéř je hluboce dojat a v očích má slzy. Zatímco šnorer pokračuje ve svých nářcích, zavolá si sluhu a vece:
„Hans, vyhoďte ho ven, než mi nad ním pukne srdce…“

Kohn je už v pokročilém věku, a tak jednoho dne místo do kavárny zamíří k notáři Eisnerovi. Protože nemá děti, diktuje mu tento text závěti: „Odkazuji veškerý majetek své ženě Rivce…, ale jen pod podmínkou, že se znovu vdá. Jinak nedostane nic.“
„To je ale zvláštní podmínka,“ zvedne JUDr. Eisner oči od papíru. „Jaký to má smysl?“
„Docela jednoduchý,“ přimhouří Kohn oči. „Chci, aby aspoň jeden člověk hořce litoval, že jsem odešel z tohoto světa…“

Paní Sára Gurfinkelová se pochlubila všem hostům, kteří se sešli v jejím uměleckém salónu, se svými milenci.
„Já jsem před svatbou Nathanovi otevřeně pověděla o všech svých předchozích láskách. Nechtěla jsem, aby na začátku našeho manželství zůstaly nějaké tajnosti.“
Hosté, kteří paní Sáru dobře znají a vědí leccos i o jejím soukromém životě, se předhánějí s výkřiky obdivu.
„Jaká neobvyklá odvaha…!“
„Jaká opravdová upřímnost…!“
„Jak úžasná paměť…!“

„Rabi, mé manželství je v troskách. Skutečně nevím, jak dál,“ zoufá si mladý muž.
„Poslouchaj, Jeitteles, vydržet v manželství není jen tak. Jste spolu sotva rok, tak tomu daj šanci. Naučej se své ženě naslouchat.“
Jeitteles to tedy zkusí. Následující měsíce manželce trpělivě naslouchá a po půl roce se zcela vyčerpán objeví znovu u rabína. Ten ho vyslechne a povídá:
„Jeitteles, vrátěj se klidně domů a od nynějška berou vážně jen ta slova, která jejich žena nevysloví…

Chudý student Rabinovič se rozhodne pojíst v jedné z lepších vídeňských restaurací. U číšníka objedná polévku, rohlík a pivo. Pojí, popije a znovu si objedná polévku, rohlík a pivo. A nakonec totéž do třetice. Poté kývne na vrchního a spustí:
„Měl jsem polévku, rohlík a pivo, polévku, rohlík a pivo, polévku, roh…“
Vrchní jej přeruší:
„Netřeba opakovat, slyším dobře, jedna polévka, rohlík a pivo dělá přesně osm padesát.“

Jednou se Rus, Američan a Žid ostře pohádali o geopolitických otázkách. Náhle se jim zjevil anděl a řekl:
„Bůh vám posílá své požehnání. Vyslovte jedno přání pro celý svět a Všemohoucí přání splní.“
Američan:
„Ať už nikdy neexistuje komunismus!“
Rus:
„Ať už nikdy neexistuje fašismus!“
Žid:
„Opravdu dokážete obě přání splnit?“
Bůh:
„Rozhodně! Já jsem Bůh!“
Žid:
„Pak si dám šálek kávy, prosím.“

Abraham se jednou v neděli odpoledne opaloval na zahradě, když vedle něj přistál létající talíř. Z něj vystoupila zelená postavička, přistoupila k Abrahamovi, ukázala na něj dlouhý, prstem a řekla:
„Vezmi mě ke svému vůdci!“
„To nejde,“ odpoví Abraham. „Manželka je s vnoučaty v Bournemouthu.“

Inzerát na bráně hřbitova:
Prodám málo používaný náhrobní kámen. Zvlášť vhodný pro rodinu s příjmením Kohn!

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)