Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."

Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, vám ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."

Nato se muž rozhovořil:
"Odehrálo se to následovně. Bydlíme ve 13.poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten 12letý měří 80 cm a ten 19letý 90 cm.

Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká:
"V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.'.
Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy."
Já říkám: "To je pigment."
"Ne," říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané."
Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena:
"Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."
"Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek).
"Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne," říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina."
Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra."
Já říkám: "To je hektar."
"Ne," říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar."
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne," říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil....."
Nastala chvíle mlčení.

Poté soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora ..."