"Prosím vás, pane, co se stalo s Obamou?"
"Proč by se mělo něco stát, že se ptáte?"
"Poněvadž jsem o něm už patnáct minut neslyšel."

Synáček z Moravy studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu peníze. Tak zatelefonuje domů:
„Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs, kde učí psy mluvit!"
„Tož, nekecé! A co to koštuje?" diví se otec.
„No, pošli Alíka a patnáct tisíc a já ho nechám zapsat," syn na to.
Peníze se psem dorazily a student je pár měsíců v pohodě. Po čase ale hotovost dojde, a tak tátovi volá znovu.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat,“ vypráví zvědavému otci, „ale představ si, že na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!“
„Tož kurňa, když už mluví, tak ať i číst umí!“ furiantsky na to otec.
„Jasně, pošli pětadvacet táců a já ho přihlásím,“ odvětí syn.
Na konci školního roku nezbývá než odjet domů. Co se psem? Tak ho syn zastřelí. Doma se táta hned ptá:
„Tak kde ho máš?“
„Ále, představ si, dneska ráno si u snídaně čteme noviny. Říkám Alíkovi: Tak dneska jedem dom! On složí noviny a říká: To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat Novákovou."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči:
„Doufám, žes ho zastřelil, hajzla jednoho prolhanýho!“
„Si piš, tato."

Volá pohřební ústav do prodejny motocyklů:
"Kolik jste dneska prodali těch silnejch japonskejch motorek?"
Prodejna:
"Čtrnáct."
Pohřební ústav:
"Tak to se nám ještě dva někde toulaj..."

Temný večer. Po hřbitově chodí muž, rozhlíží se, až u jednoho z hrobů začne odsouvat žulovou desku.
Kolem jde vdova, chvíli sleduje mužovo počínání a pak na něj křikne:
"Haló, pane?! Co to děláte? Proč nenecháte ty nebožtíky v pokoji?"
Muž se nenechá vyrušit, odsune desku a z hrobu vyskočí chlapeček a holčička a hned se mu radostně vrhnou ke krku:
"Tati, tati!"
Vdova zaječí a bezvládně se složí na zem.
Muž ji vzkřísí:
"Vy taky naděláte ženská! Prostě jsme šli s manželkou do kina, a tak jsme děti dali na večer k našim!"

A pár policejních hlášek na závěr:

Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl, že ho chceme zatknoout.

Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté, co jsem střílel do vzduchu, ale to bylo tři dni před tím, a to zadržený asi neslyšel.

V tom parku jsem byl jen já a pachatel. No a ještě asi padesát jiných lidí, které jsem ale neznal.

Připouštím, že to byl omyl, jenže v tu chvíli to byl nejlepší nápad, který jsem měl.

Nasadil jsem mu pouta a než jsem se vzpamatoval, tak utekl i s policejním psem!

Hrubě mě urážel, tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.

Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi služební pes nevydržel s nervama a kousl ho také.

Několikrát jsem ho vyzval, aby se okamžitě zastavil, ale on si klidně padal z toho okna dál.

Po kontrole jeho občanského průkazu jsem byl natolik zmatený jeho fotkou, že jsem zapomněl na to, že ho mám zatknout, tak jsem ho nechal jít.

Zastavili jsme rychle jedoucí auto, jenže málo, takže pokračovalo dál v jízdě nepřiměřenou rychlostí.

Nepamatuji si, že bych toho čloběka už někdy viděl, a to mám skvělý zrak, jen s tou pamětí je to horší.

J.K. se při zatýkání bránil tak intenzívně, že jsme se po chvíli bránili už my.

Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu musel nasadit sám.

Proti zadrženému jsme nasadili mírné chvaty. Dokonce tak mírné, že jen mírně krvácel a měl mírnou zlomeninu ruky.

Při převozu zadrženého došlo k jeho útěku. Bylo to tak nečekané, že zadržený nečekal, až ho znovu zadržíme, a byl pryč.

Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí slepými náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už nemyslel.

Podezřelý vypadal normálně, ale choval se nenormálně.

Ta žena nás napadla slovně. Co říkala, nevíme, protože nemluvila a jen vydávala různé zvuky.

Byla to zajímavá situace, protože zadržený, ač byl Róm, tak mluvil cikánsky.

Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta, ale to jsme tušili, už když jsme ho našli na třech místech v lese.

Pachatel zanechal na místě činu mnoho otisků, z nichž mu ale žádný nepatřil.

N.J. nejdříve jen vyhrožoval, ale pak začal vyhrožovat!

Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo, což jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.