Žena volá svojí mamince:
„Mami, zase se se mnou hádal, už to nevydržím, přijdu bydlet k tobě!“
Matka odpovídá:
„Ne, miláčku. Já přijdu bydlet k vám!“

„Šéf, prepáčte, dnes nemožem prísť do roboty, pokazilo sa mi auto.“
„A čo takto prísť autobusom?“
„Nemám autobus...“

Jůtuber? Co je to proboha za slovo? Za starých časů se jim přeci říkalo kastráti. A ano, mnohdy dosáhli bohatství i vysokého postavení. (@kardinalvlk)

Paní učitelka ve škole hovoří k žákům:
„Děti, musíte své rodiče mít v opravdu velké úctě. Pochopte, že vyrostli a vystudovali bez Wikipedie a bez Googlu.“

„Vám ukradli kreditní kartu? A proč jste to hned nenahlásil?“
„Protože ten zloděj utrácí míň než manželka.“

Normalizace. Ekonomika šla do kytek. Na ÚV někoho napadlo, že židé jsou odjakživa do obchodu. že by se mohl angažovat někdo, kdo by mohl pomoct.
Tak pozvou na pana Silbersteina, jestli by na něco nepřišel.
„Pánové, základ všeho je kšeft. Musíte prodávat, jedno co.“
„No my tady vyrábíme ocel, strašně nekvalitní, plný sklady jsou toho, nikdo to nechce ...“
„No vidíte, to půjde.“
Za týden se vrátí ze Švédska s kontraktem na tisíce tun.
„Co tam máte dál?“
„No, pěstujeme tady víno. Jsou to teda patoky, pít se to nedá. Když si loknete, zkroutěj se vám chlupy v nose. Estli by třeba v tý Francii? Co?“
Za čtrnáct dní se Silberstein vrátí, hodí na stůl kontrakt:
„Tak nakládejte! Co dál?“
No jak jste tu nebyl, tak jsme přemejšleli. Na Slovensku pěstujeme pokusně rejži. Teda voni to ani prasata nechtěj žrát, ale kdyby třeba v tý Číně...
Silberstein odjede do Číny, je tam měsíc, půl roku, rok, už na něj skoro zapomenou. Po roce se vrátí, kapku pohublej, vypadá unaveně:
„Teda pánové já v tý Číně byl. Vono je jich přes miliardu. Já s nima mluvil. S každým vosobně. A představte si, ani jeden žid!“

*******************************************

Maďarský pohraničník

Klauzeman