(psáno v květnu 2011)

Jarní sluníčko lechtalo děvčata na pupíčcích, a tedy byl nejvyšší čas začít se poohlížet po letní dovolené. Přál bych si na své pasové fotografii vypadat tak báječně, jak vypadají hotelové pokoje v Bibione v katalozích cestovek. Jen podle obrázků se tedy řídit nemůžete. Pokud místo osobně neznáte, je třeba prostudovat pozorněji text letáků a zkusit dešifrovat reklamní žargon. Zapátral jsem na internetu a ve vzpomínkách na svou kariéru cestovního průvodce – a zde jsou některé postřehy.

Destinace  - kamkoliv se vypravíte s cestovkou,  pokaždé to bude  destinace. Je jedno jestli zamíříte do New Yorku či Postoloprt. Vždy půjde o destinaci, případně klienty vyhledávanou destinaci. Nějak netuší, jestli kromě klientů ještě někdo další vyhledává destinace.

Nadstandard – ať jsem spal v sebehorším pokoji, vždy šlo o nadstandard (někdy dokonce „nadstandart“). Nikdy ne standard a už vůbec ne podstandard. Nadstandard může znamenat cokoliv. Třeba že hotelové pokoje mají s největší pravděpodobností postel a dveře. Překvapivě okno v nadstandardu není samozřejmostí například ve Španělsku či Thajsku. Frekvencí a významem v reklamě se slovo „nadstandard“ blíží oblíbenosti a použití slovíčka „vole“ na Pardubicku. Úmyslně se vyhýbám „nadstandartu“. Odrazuje mě už samotný fakt, že někdo plevelí reklamní katalog nadávkami a ještě v nich dělá gramatickou chybu.

Klientela – dalším cestovkářským zaklínadlem je slovo klientela. Jde o synonymum slova stádo. Během překotné kapitalizace dostalo podobně ošklivý nádech jako třeba slovo „podnikatel“ a blíží se místy až nadávce.

Uspokojí nejnáročnější klientelu – v hotelovém lobby permanentně podřimuje vyžilá šlapka.

Vyhledáván mezinárodní klientelou – jezdí se sem pravidelně ožírat Angličané.

Vyhledáván nejnáročnější mezinárodní klientelou – ožralí Angláni tady souloží se šlapkou z lobby.

Vyhledáván širokou klientelou – jezdí sem i tlustí Němci.

Vhodné pro rodiny s dětmi – pravidelně sem míří početné rodinky upocených taťků, hysterických mamek a jejich vřeštících zlatíků. Sousedi budou jíst vedle vás řízky ve spodním prádle, moře bude prvních pět kilometrů jen do půlky lýtek a otylý německý hošík vás bude tlouct plastovou lopatkou do hlavy pokaždé, když se vám povede na pláži na chvíli usnout.

Hotel v idylické přírodě – dovolenou budete trávit za devatero horami, devatero řekami a devatero lesy a všude bude sakra daleko. Cokoliv, co je nevhodně daleko, je v reklamě vydáváno za idylické. Konec světa pak bude nejspíš přímo idylicko-orgastický.

Přímo u moře – budete bydlet v přístavu nebo na vrcholku stometrového útesu.

Nedaleko od moře – znamená poměrně dost daleko od moře.

Částečný výhled na moře – pokud budete držet tchyni za nohy z balkonu v sedmém patře vašeho hotelového apartmentu a rozhoupete ji, tak někde v dálce uvidí na krátký okamžik kousek modré hladiny.

Oblázková pláž – pro samé šutry se nedostanete k moři.

Přírodní pláž – na pláži není plavčík, lehátka ani ručníky, ale zato jsou tu odpadky, chaluhy a šance, že vás kousne toulavý pes.

Užívejte si relaxace na pláži – není tu co dělat (viz též „přírodní idylická pláž“).

Přírodní idylická pláž – je to daleko, nic tam není a nikdo to neudržuje.

Dobrá dopravní dostupnost – z jedné strany hotelu je nádraží a z druhé hlavní ulice.

Přímo v živém městském centru – v noci je takový randál, ze musíte spát přes den (někdy též „v blízkosti městské promenády“).

Charakteristická rustikální atmosféra – hnojem smrdící ubytovna pomocných zemědělských dělníků s příplatkem za autenticitu zážitku.

Vybaven funkčním nábytkem – hotel je o kategorii níž než klubovna Rychlých šípů; v pokoji není vůbec nic, co by šlo odnést.

Ať se rozhodnete vyrazit na dovolenou kamkoliv, vždycky zvolíte správně. Aspoň podle cestovního katalogu určitě.