Máme tedy první hmatatelný důkaz, byť nepřímý, že život existuje nejen na Zemi, ale i jinde ve vesmíru. Potrvá možná desítky let, než se podaří nějakého představitele mikromarťanů najít – nic většího si tam nedovedeme představit.

Jaký význam bude mít nalezení prvních zástupců mimozemského života? Jedním slovem – ohromný. Přinese revoluci do biologie, do fyziky i geologie. „I kdybychom tam objevili stopy po životě vyhynulém, bylo by to fantastické,“ prohlásil před lety známý americký astronom Carl Sagan, který patřil mezi průkopníky tohoto bádání. „Tento nález by totiž mohl vést k objasnění dvou podobností: podobnosti Země a Marsu a podobnosti všech pozemských forem života.“

Někteří vědci se domnívají, že před čtyřmi miliardami let se na povrchu této planety rozkládal oceán hluboký sto metrů a rozvíjely se organismy. A potom se osudy Marsu a Země rozešly. Jenže proč? Jaká katastrofa to způsobila?

Možná, že nám z průzkumu Marsu vyplyne „varovná lekce“ i pro život na Zemi. Vždyť „rudá planeta“ nemá ochrannou ozonovou vrstvu ani radiační pásy jako naše „modrá planeta“. Porovnávání vývoje obou nebeských těles by nám pomohlo určit některá nebezpečí, která by nám mohl přinést technický rozvoj, a získat návody k vytvoření ochranné bariéry na záchranu prostředí Země?

Zatím měli vědci možnost zkoumat pouze život pozemský a z něho odvozovali zákony jeho vývoje. Jakmile začnou studovat i představitele živých organismů z vesmíru, mohou docházet k obecnějším pohledům na život. To by mohlo vést k objasnění některých nejasných otázek ve vývoji pozemského života. Postupem času by mohly tyto výzkumy rovněž přispět medicíně – k prevenci vrozených vad i některých těžkých chorob, možná i k léčbě.

Ovšem bude to běh na dlouhou trať. I kdyby mikromarťany našel nějaký příští chytrý automat, zisk by z toho měly až generace budoucí.

Také specialisty, kteří hledají stopy po inteligentních kosmických bytostech v blízkosti jiných hvězd, nález mikromarťanů potěší. Třebaže se už půl století pokoušejí zachytit rádiové vysílání cizích inteligencí, případně najít jejich gigantické stavby v dalekých hlubinách vesmíru, nemají úspěch. Je to pochopitelné – pořád tápají, vlastně nevědí, kam se zaměřit.

Přitom v posledních několika desetiletích získali několik silných nepřímých argumentů pro možnou existenci života poblíž jiných světů. Předpokládá se, že život by se měl vyvíjet na planetách podobných Zemi – a těchto exoplanet už astronomové našli skoro tři stovky. Radioastronomové zase s úspěchem objevují molekuly nejrůznějších organických látek včetně vody v mezihvězdných mračnech, v místech, kde by se podle současných poznatků měly rodit planety. Tyhle látky vesměs patří mezi přísady takzvané předbiologické polévky – směsi, v níž se zažehl život.

Význam nálezu mimozemského života si nedovedeme plně představit. Nelze ho srovnávat s ničím převratným, s čím jsme se dosud setkali – s Kolumbovým objevem Ameriky či s přistáním lidí na Měsíci. Byl by to výbuch nových poznatků, které zásadně ovlivní život pozemský.

Komentář, který vyšel v MfD 2. 8. 2008

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz