Pod ledem Saturnova měsíce Enceladu se nachází oceán kapalné vody. Sonda Cassini, která planetu a její měsíce zkoumala, dokázala zjistit, že tento oceán je globální. Celé kamenné jádro totiž rotuje jinak rychle než povrchový led, jenž po hladině oceánu volně klouže. Zajímavé je, jak vědci rozdíl v rychlosti otáčení jádra a povrchu odhalili – měřili, jak Enceladus svou gravitací působil na pohyb sondy, když okolo něj letěla.

Studie letos v červenci publikovaná v Journal of Geophysical Research: Space Physics zase poukázala na opačnou stránku věci. Nejenže prostředí působí na sondu, ale sama sonda při svém měření ovlivňuje prostředí, v němž pracuje. Cestou k Saturnu a poté na oběžné dráze okolo něj se sonda Cassini vesmírným prostorem prodírala téměř dvě desítky let. Měřila přitom hustotu, teplotu a rychlost nabitých částic, tedy sledovala kosmické počasí. Po zpracování získaných dat speciálně vyvinutým softwarem se ukázalo, že kosmická loď za sebou v řídkém meziplanetárním plazmatu vytvářela „brázdu“ podobnou těm, které za sebou zanechávají lodě plující pozemskými moři. Turbulence způsobené sondou samozřejmě ovlivnily i měření. Softwarová simulace tohoto vlivu poslouží budoucím kosmickým misím.

V historii zkoumání Sluneční soustavy najdeme řadu příkladů, kdy stroj nesoucí měřicí přístroje ovlivnil výsledky měření. Například sonda Phoenix v roce 2008 objevila v půdě Marsu stopy chloristanů. Tyto soli kyseliny chloristé rozkládající organické látky používáme jako skvělé čisticí prostředky. To nezní jako příznivá zpráva pro případný život na Marsu. Hned se ovšem vynořily argumenty, že některé druhy mikrobů jsou vůči chloristanům odolné, ba dokonce je mohou využít jako zdroj energie. Takže to tak špatná zpráva být nemusí. Korunu všem spekulacím ovšem nasadila skutečnost, že chloristany bývají součástí paliva raketových motorů, a není vyloučeno, že si sonda prostě „cvrkla“ pod sebe a chloristany se na Marsu nevyskytují. Pravda je ale složitější – motory, s jejichž pomocí sonda Phoenix přistávala, palivo s chloristanem nepoužívaly, nelze ale vyloučit kontaminaci chloristany z paliva posledního stupně rakety Delta II, jež sondu vyslala na dráhu k Marsu.

Legrace přestává, když si uvědomíme, že například na zmíněném Enceladu sonda Cassini objevila nejen kapalnou vodu, ale také organické látky. Podobné je to na Jupiterově Europě. Do ledových měsíců obřích planet Sluneční soustavy dnes vkládáme největší naděje na objevení života mimo Zemi, a proto chystáme další sondy, které tam po něm budou pátrat. Co když s sebou přivezou pozemské bakterie, které s velkou slávou objevíme? Můžeme tak sami způsobit panspermii nebo naopak živé organismy na cizích tělesech námi importovanými mikroby zničit. U Jupiteru a Saturnu jsme obezřetní – sondy Galileo a Cassini byly pro jistotu navedeny do atmosfér plynných obrů, aby shořely. Na Marsu jsme si ale v minulosti nedávali pozor už několikrát…

Autor je astronom

LN, 18.9.2021