Počátkem dubna se v Brně konala dvoudenní vědecká konference o nádorovém bujení, obecně nazývaném rakovina. Takových akcí se samozřejmě po světě koná spousty- ale tahle byla dost unikátní. Pořadatelem totiž nebyla žádná věhlasná světová organizace, ale brněnské studentské sdružení zvané Biomania. Blíže se o jeho aktivitách a záměrech dočtete na www.biomania.cz. A vyjma vyžádaných úvodních přednášek na téhle „The Student Scientific Conference on Cancer Research“ také jen studenti hovořili. O nic méně tím však nebyla vědecky hodnotná, naopak. Klobouk dolů před odbornými výsledky vědeckého mládí z Čech,Moravy,Slovenska.

Měla ale i druhou část, neméně zajímavou. Pod souhrnným názvem „Rakovina – mýty a legendy“ totiž v ní, ve dvou podvečerech ,tentokrát v češtině, zaznělo celkem osm půlhodinových přednášek , určených zejména laické veřejnosti. A každý z těch dvouhodinových bloků byl uzavřen, jak by řekl rutinovaný rozhlasový komentátor, „živou diskusí“.

Bodejť také ne, témata byla vysoce zajímavá a dobře podaná teď již opravdu puncovanými odborníky z Lékařské i Přírodovědecké fakulty Masarykovy university v Brně, z věhlasného brněnského Masarykova onkologického ústavu,z Mikrobiologického ústavu AV ČR v Praze a také z naší Přírodovědecké fakulty UK.

Krátké souhrny těchto přednášek najdete zde. Nebudu je podrobně probírat jednu po druhé, ale k několika z nich bych rád přičinil krátký komentář.

Opravdu vysokou laťku nasadila již první přednáška paní prof. Šmardové z LF MU, vymezující základní znalosti biomedicíny o tom, čemu říkáme lidská rakovina. Co vede k tomu, že se některé buňky z těch zhruba 3 x 10¹³ , co jich průměrné lidské tělo má, „utrhnou ze řetězu“ a začnou se nezvladatelně množit? Jak tomuto procesu předejít, jak jej zastavit, zvrátit? Jak vůbec dokáže tělo regulovat chování buněk, co si vlastně žijí každá sama pro sebe? A proč a jak se stane, že se tahle regulace zbortí?

Prof. Šmardová popsala celkem sedm hlavních „biologických hříchů“, vedoucích k rozvoji nádorové choroby.

Prvopočátkem narušení řádu jsou nejrůznější samovolné genové změny – mutace. Naprostou většinu chybujících či chybných buněk stačí tělo včas napravit či odstranit, mimo jiné cestou jejich cílené smrti. Dalo by se říci, že celý život v sobě i zdravý člověk nosí nové a nové nášlapné nádorové miny, ale jeho molekulární pyrotechnici to většinou mohou průběžně zvládnout.

Pokud se však ony mutace z různých důvodů nakupí, nastává fatální řetězec problémů. Buňka postupně získává „maligní fenotyp“. A rostoucí klon jejího potomstva více a více rozvrací organizaci těla :

1) získává soběstačnost v produkci tzv. růstových signálů

2) ztrácí naopak citlivost k signálům, co by její dělení měly zarazit,

3) je narušen již zmíněný proces tzv programované buněčné smrti

4) buňka a její klon zapomenou počítat svůj jinak předurčený věk – tedy počet vymezených buněčných cyklů. Normální tělní buňka jich absolvuje tak padesát, potomstvo buňky rakovinné nesčetně.

5) nádor roste a začíná si vytvářet svůj vlastní krevní oběh. Jinak by jeho buńky začaly hladovět, dusit se, otravovat vlastními produkty. Nádor větší než cca 1mm by bez nové rozvodné sítě nepřežil.

6) část buněk se odpoutává od mateřské kolonie do krevního objemu. A metastazuje v jiných místech, orgánech těla

7) rakovinné buňky nadále zvyšují svojí mutační aktivitu, kupí jednotlivé mutace k sobě a posilují tak odolnost nádoru vůči ochranným mechanizmům těla.

Asi se to vše dále točí kolem zhroucení našeho imunitního systému, neschopného včas rozeznat nebezpečí zdivočelé buněčné populace a vypořádat se s ní (viz skvělá přednáška prof. Říhové z MBÚ AV Praha, okořeněná i jejím spolehlivým osobním charismatem )

Obecně ovšem náš individuální nádorový osud určují jednak vrozená disposice, jednak náš životní styl, způsob jak se svým tělem zacházíme.

Některé rodinné, určitým genotypem podložené, náchylnosti k různým typům rakoviny již samozřejmě lékařská věda zná, zkoumá, sleduje – i léčí, jak opět na konkrétních příkladech demonstrovala MUDr. Foretová z MOÚ.Na jejich oddělení se lze obrátit při obavách, že právě Vy či vaše dítě s ohledem na to, jak zemřeli strýček či babička, jste v ohrožení, žijete pod stejným Damoklovým mečem. Není to neodvratný osud, pokud ovšem přijdete včas. Pokud si správně vzpomínám, jednu takovou pacientku úspěšně léčí již několik desítek let.

A jak se svým tělem zacházíte? Buď předem, kdy svoje skryté miny ještě dobře zvládá – nebo poté, kdy už je průšvih zřejmý a je třeba jej léčit? A kdy vedle oné akademické vědy nastupují i různí, lepší či horší, morální i cyničtí „alternativní léčitelé“?

Kde všude vystavujeme svůj organizmus účinku různých mutagenních a kancerogeních látek? Nebavme se tu jen o nesporných zabijácích, jakým jsou třebas kouření, ale také těžké kovy v našem jídle a pití, sluneční UV záření (viz přednáška Mgr. Beránkové z Přírodovědecké fakulty MU) Ale řeč byla i o naší stravě a tím i třeba zákeřnosti různých mykotoxinů, skrytých v potravinách považovaných za evidentně zdravé ba nejzdravější. Byly přece napěstovány přírodně, bez použití minerálních hnojiv či pesticidů….jistě víte, o čem hovořím. Byly napěstovány přírodně, nikdy se nepotkaly s nějakým fungicidem. A tak v nich ty přirodní houbičky mohly spokojeně růst a syntetizovat mj. aflatoxiny, ochratoxiny, fumonisiny …do siláží pro budoucí biobejčky a biostejky z nich, do zdravých cereálií….

Ano - vhodná strava je nesmírně důležitá jak pro ono základní zdraví, tak pro léčbu a návrat onkologických pacientů do normálního života. MUDr. Šachlová z MOÚ nazvala svoji přednášku přímo „Mýty a pověry o výživě v onkologii aneb co pomáhá proti rakovině?“ Dlouze a opět velice zajímavě komentovala desítky mýtů kolujících mezi námi na toto téma. Nemohla se samozřejmě vyhnout ani neuvěřitelným, žel vesměs tristním, zkušenostem s alternativní medicinou. Hovořila o tom, jak občas přijímají k léčbě i na kost vyhublé pacienty. Ne, nezubožila je tak rakovina – ale třeba se nejprve snažili zahnat svoji nemoc požíváním pouze různých zeleninových výtažků. Nádor ovšem nevyhladovíte – ten je jak pijavice či upír, bere si potravu vyssáváním svého okolí, osud zbytku těla je mu lhostejný.

Na straně druhé je vhodná rostlinná strava nepopiratelně skvělým zdrojem různých látek, které fungují jako účinní lapači/vychytávači oněch nebezpečných volných radikálů, jež v našem těle mj. hrají roli účinných mutagenů. Flavonoidy, antokyany, další rostlinná barviva i nebarviva. Z červeného vína, piva, zeleniny,ovoce …Jezte je, pijte je, ale nepřehánějte to.

A to už jsme konečně zpátky u rostlin. Ano, jak klasické, tak zvláště ty v příslušném metabolismu posílené – „biofortifikované“ - potraviny mohou být a jsou nesporným nástrojem rakovinné prevence i léčby.

K významným moderním léčivům, blokujícím dělení nádorových buněk, tedy cytostatikům resp. kancerostatikům se řadí syntetická analoga rostlinných přírodních růstových látek, zvaných cytokininy. Na jejich přípravě se nemalou měrou podílela česká resp. moravská věda . Názvy topolin, olomoucin dobře naznačují, kde asi příslušná laboratoř ÚEB AVČR, založená a vedená prof. Strnadem, sídlí. Modernější roscovitin i další léčiva již patří do základní medicínské kuchařky.

Ale vraťme se na počátek.

Mohou tedy rostliny dostat rakovinu? Inu, mohou, různé jejich choroby, např, rakovina bramboru, meruněk se tak i jmenují. Molekulární podstata těchto chorob je však v naprosté většině zásadně jiná, než u živočichů či člověka. Jejich iniciátorem je u rostlin třebas virová, bakteriální či houbová infekce, která v napadeném pletivu rostliny “rozhodí“ rovnováhu základních růstových látek, zejména auxinů a cytokininů. Způsobit to může i hmyzí larva – viz hálky různých bejlomorek, nebo háďátka.. Prostě každý ten patogen si pro sebe po svém buduje domeček z okolních buněk, nutí je se dělit, i tvořit pro vetřelce vhodnou potravu.

Tyhle nádory ovšem nemetastázují – rostlinné buňky jsou přece nepohyblivé. A tak si i nádorovitý dub může klidně žít pár set let.

Na člověka se rostlinná „rakovina“ samozřejmě přenést nedá. Má tedy vůbec smysl ji zkoumat? Ano má, nejen pro radost z poznání či pro grantové peníze. Mimo jiné proto, že jejím opakem je jev už výše zmíněný – tzv. programovaná buněčná smrt. Uplatňuje se v celé řadě vývojových procesů u všech živých organizmů a také v ochraně proti jejich nepřátelům ,vnitřním i vnějším . Například rostlinné buňky napadené virem či houbou s její pomocí bleskově altruisticky zahynou. A vytvoří tak vlastně „sanitární kordon“ kolem ohniska nákazy, ve prospěch celého organizmu.

Opět – molekulární mechanizmy i těchto procesů jsou u rostlin a živočichů dost rozdílné. Ale některá kolečka těchto hodinek jsou přenosná, pomocí transgenních technik, mezi oběma říšemi. Už víme, že ta živočišná mohou zvyšovat odolnost rostlin proti některým patogenům. A ta rostlinná zase, byť zatím jen v laboratorních podmínkách, v kulturách živočišných buněk, brání jejich nádorovému růstu.

Brněnské mládí dalo těmto úvahám a konfrontacím ten správný prostor i nadšení. Kéž se jej taková biománie i nadále drží. K jeho i našemu prospěchu.

Převzato z blogu Opatrny.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora