aneb Proč tam už nejsme

Uplynulý rok přinesl fantastické záběry jádra komety, podivného povrchu malého Pluta a jeho měsíců, gejzírů na Saturnově měsíci Enceladus a dvou obřích planetek. Ohledně pilotovaných letů pokračovaly dál jen výměny posádek na Mezinárodní orbitální stanici.

Kdo však pamatuje lety amerických astronautů na Měsíc v 70. letech, si také vzpomene, že experti sebejistě tvrdili s otcem mohutné měsíční rakety Saturn 5 americké NASA Wernherem von Braunem, že poté příje na řadu Mars - tedy někdy v polovině 80. či 90. let.

Vždyť je k dispozici raketa, která vynese více než sto tun na oběžnou dráhu, tvrdili, a je tedy pouze nutné postavit z několika obytných modulů marsovskou kosmickou loď na půlroční cestu tam a pak i zpět, plus větší obdobu přistávacího lunárního modulu a dalších pár modulů jako obydlí pro astronauty na planetě a už se může letět.

Pak začali experti tvrdit, že je třeba vše připravit v laboratoři na oběžné dráze. Přišla na řadu kosmická stanice Skylab a po ní, že moduly nové stanice bude výhodněji vynášet připravovaný raketoplán.

Nastala nová éra letů, výroba raket Saturn 5 byla zastavena a tři, vlastně čtyři raketoplány během stovky letů (a také ruské rakety Proton) opravdu povynášely na oběžnou dráhu moduly, ze kterých tam byla astronauty sestavena nynější Mezináŕodní orbitální stanice se šestičlennou mezinárodní posádkou.

Je to sice uctihodné dílo o váze pěti set tun a velikosti fotbalového hřiště a kosmické předmostí, ale zrušená raketa Saturn 5 by vynesla ekvivalent v pouhých pěti startech, nepočítaje už to, že každý start raketoplánu - a to oněm skvělým kosmickým letounům nic neubírá na zásluhách - přišel na pět set milionů dolarů. Navíc dva z raketoplánů vybuchly a jejich sedmičlenné posádky při tom zahynuly.

Čemu by ovšem dnes von Braun odmítal určitě uvěřit, je skutečnost, že Američany nyní vozí na kosmickou stanici jinak chudí Rusové v desítky let starých lodích Sojuz, kam se jen s námahou vejdou tři kosmonauté. Ano, po zrušení raketoplánů začaly sice práce na lodi Orion, jakémsi větším Apollu pro čtyři osoby, ale není dost peněz, neboť NASA zároveň pracně vyrábí SLS - nákladný ekvivalent rakety Saturn 5.

A tak po letošním prvním letu velitelského modulu Orionu bez posádky bude v roce 2018 následovat další let bez posádky s modulem servisním, který se vyrábí v Evropě.

První let kolem Měsíce s posádkou, podobně jako o Vánocích roku 1968 Apollo 8, prý neodstartuje před rokem 2021, NASA nemá ještě postaven ani jeden obytný modul-habitát a o Marsu se stále mluví jako o 20 let vzdálené budoucnosti. Ano, von Braun by nynějšímu stavu americké kosmonautiky určitě nechtěl uvěřit a Rusové jsou na tom ještě hůř.

Všechno ale není ztraceno a po letech nezájmu o pilotované kosmické lety - neboť je sice hezké vysílat roboty fotografovat planety, ale to není ono - se objevilo několik filmů, včetně nejnovějšího Marťana a zájem, zejména mladých i kongresu stoupá.

Do situace dramaticky zasáhli internetoví miliardáři, tedy mladí podnikatelé se soukromě vyvinutými raketami a kosmickými loďmi, které budou k dispozici pro lety s posádkou pro NASA už za necelé dva roky. Například rakety firmy Space X Elona Muska Falcon s loďmi Dragon pro sedmičlennou posádku.

Navíc Muskovi se před týdnem podařilo bezpečné přistání prvního stupně Falcona zpět na základně a kdyby to takto fungovalo, zlevnila by se cena dopravy na oběžnou dráhu nejméně desetkrát a vše by se urychlilo.

Musk dokonce hovoří o soukromých letech na Mars a zanedlouho vyzkouší nosnou raketu o poloviční nosnosti oné legendární rakety Saturn 5 a s ní by se už dala stavět na oběžné dráze marsovská loď. Jiná firma, Sierra Nevada, zkouší malý raketoplán Dream Chaser a další dvě se chystají vozit turisty na suborbitální lety, ale to je jen počátek. Tak snad to bude za rok či dva lepší.