Navzdory všemožným současným trablům, pronásledujícím celosvětově náš živočišný druh, počet jeho příslušníků zatvrzele stoupá. Do roku 2050 by prý měl počet lidí na planetě vzrůst o další dvě a půl miliardy. Váhově to naše Gaia jistě unese, ale stěží nás uživí. Pokud se její potravinová produkce odpovídajícím způsobem nezlepší, a to nejen kvantitou, ale i kvalitou.

Samotná agromechanizace, právě jako všeliká chemie, jsou samy o sobě na toto zadání krátké. Nepomohou ani dosavadní přírodě přátelské bioekohrátky. Hlavní nadějí je prostě moderní šlechtění používající naše znalosti molekulárních mechanismů, „…jimiž to dělá příroda“.

Ať chceme, či nechceme, ani zatvrzelá Evropa se těm geneticky modifikovaným – a tím spíše genově editovaným - plodinám nevyhne.. Ano, zatím nás akutní potravinová nedostatečnost neděsí. Ale za pár let? Jak dlouho ještě můžeme hrát onu hru na zdržovanou? Jak brzy se dostaneme do situace, kdy si jinde „stvořené“ moderní odrůdy budeme draze kupovat? Pokud tedy vůbec dospějeme k rozhodnutí konečně pozměnit stávající rigidní moratoria na jejich pěstování…

Ale možná existuje i jiná cesta? Lidstvo je přece vynalézavé také ve způsobech, jak legislativní překážky, které si svojí hloupostí (i konkurenční vychytralostí) samo vytvořilo, nějak obejít či podlézt. Takže pokud nám pozemská pravidla v něčem brání, co takhle uniknout před nimi třebas na oběžnou dráhu?

Zajímavým mediálním hitem poslední doby se tak stává kosmické šlechtění.

S tou „poslední dobou“ to však není tak úplně pravda. První rostliny se ve vesmíru totiž objevily již před málem půlstoletím.Před čtyřiceti šesti lety vynesla sovětská raketa Vostok na zemskou oběžnou dráhu první „biosatelit“ nazvaný Kosmos 752. Vzhledem ke svému rozměru nenesl žádnou lidskou či zvířecí posádku, ale zato celou kolekci biologických pokusných modelů. Od různých živočišných buněčných linií přes oplozené rybí jikry až po jednu rostlinnou „tkáňovku“. Tou byla kultura mrkve, schopná tvořit nejen obvyklé kalusové pletivo, ale také tzv. somatická embrya, tvarem i regenerační schopností obdobná těm semenným.

Byla to vlastně první taková společná akce NASA a sovětské kosmonautiky. A jejím cílem bylo posoudit vliv tohoto extrémního prostředí, bohatého na kosmické záření, ale prostého gravitace, na růst a další vývoj oněch živočišných a rostlinných zárodků.

Naprostou většinu pokusných materiálů poskytla a dále hodnotila NASA, vypracovala k tomu i vlastní tlustou závěrečnou zprávu. A šest let nato vyšla publikace věnovaná právě jen oné kosmické mrkvi. Vedoucím projektu byl Abraham D. Krikorian.z University New York, ten zajistil i klíčovou fázi logistické domluvy se sovětskými vědeckými partnery. Inu, chytrý Armén všude nějakého Arména zná – a tím pravým byl tentokrát zástupce ředitele Institutu fyziologii rastěnij v Moskvě,tedy profesor Čajlachjan. Michail Christoforovič byl sympaťák,dobře známý i v našich laboratořích. Však celá léta kolegové z ÚEB ČSAV s jeho týmem hledali bájný florigen, coby zásadní regulátor kvetení rostlin. Nu a úzce se spolupracovalo také s laboratoří tkáňových kultur prof. Raisy Butenko. Právě u ní našly dočasné útočiště americké návštěvnice, než je raketa vynesla v útrobách Kosmosu z rampy Bajkonuru na oběžnou dráhu. Stalo se tak 25. listopadu 1975.Po dvaceti dnech satelit s nimi šetrně přistál někde v Kyrgyzstánu. Kontrolní kultury za srovnatelných podmínek zatím i potom rostly v pozemské laboratoři. V obou posléze dozrála somatická embrya a vyvinula se až v kvetoucí a plodící kytky. Žádný podstatný rozdíl v chování – coby důsledek gravitačního působení či naopak jeho absence na růst a morfogenezi rostlin se nenašel. Žádná zřetelná „somaklonální variabilita“ nebyla zjištěna ani u jejich potomstva.

A projekty tohoto typu byly na řadu let dány k ledu.

Až do letoška. Na dávné Vostoky navázala tentokrát svými Dragony soukromá astrospolečnost Space X. Však jste si o tom mohli přečíst stručnou informaci na www.biotrin.cz z 23.srpna.

Trvalému zájmu jejího majitele a všestranného vizionáře Elona Musca se, pravda, těší zejména kosmické skleníky sloužící budoucím konkvistadorům Marsu. Ale proč nespojit tento projekt třeba opětovně s výzkumem biologických účinků gravitace a další stresových faktorů? V rámci programů dotyčné laboratoře kanadského “astrobotanika“ Simona Gilroye?

Vědecké výsledky této zatím jen šestidenní orbitální pouti transgenního bavlníku, jsme se zatím nedozvěděli. Takže nevíme, zda modifikovaná iontová pumpa pro transport vápníku funguje i ve stavu beztížném. A zda poznatky přispějí k pochopení regulace růstu kořenového systému (nejen) bavlníku za stresových podmínek (hlavně vodního deficitu) také na Zemi.

Ale berme to nejen jako další reklamu jak pro astrobotaniky, tak pro budoucí Marťany, leč také jako nový střípek do mozaiky postupně se formující „space biotechnology“.

I když – nebylo by přece jen schůdnější a daleko levnější realizovat náročná sledování genové aktivace či změn buněčných struktur a funkcí v klidu na Zemi? Vždyť moderní klinostaty se zásadně liší od těch, co před sto lety používal profesor Bohumil Němec a simulovat se na nich dají málem „podmínky Jupitera“.

Nicméně – v podpoře astrobotaniky Space X naprosto není sám. Již nějakou dobu vzbuzují odborný i komerční zájem vesmírné aktivity společnosti Nanoracks. Na rozdíl od Elona Muska má v tomto úsilí významné partnery. Coby „dodavatel komerčního hardware“ zvláště pro Mezinárodní kosmickou stanici ( ISS) je již řadu let vázána s NASA. A o její typy „vesmírných skleníků“ mají zájem zákazníci také ze Spojených arabských emirátů - a Číny. Vůdčí myšlenkou budování těchto autonomních stanic není totiž jen jejich využití na orbitě či při časově náročných vesmírných poutích, ale také na Zemi. V oblastech extrémního klimatu, s cílem prospět tamnímu zemědělství.

V této souvislosti je stále častěji zmiňován také další atraktivní fenomén – nejspíše zvaný „space breeding“.

Jeho základní myšlenka je prostá: masivní zefektivnění a praktické využití „spontánní“ (rozuměj člověkem neřízené) radiační mutageneze. Lákavá politicko-ideologická alternativa v čase, kdy zejména Evropa již dvě desítky let řeší legislativu GM a GE technologií. Kdy existují snahy oddělit od sebe tu starou dobrou mutagenezi z doby před nástupem molekulárních technik – a tu novou, „krisprovací“. Dle jejích oponentů nepřirozenou, a možná nebezpečnou.

Ejhle šance, kterou již údajně využívá třebas Čína někdy od roku 1987, kdy lodě Shenzou údajně nesly i semena různých plodin vykazující po návratu a pěstování na Zemi až neuvěřitelnou mutační frekvenci. Citujme z internetově dostupných pramenů „z materiálu bylo odvozeno přes 200 nových odrůd rýže, pšenice, sezamu, paprik, rajčat a vojtěšky. Už je mají i farmáři, včetně druhé nejpopulárnější variety pšenice Luyuan 502“.

Citovat se dá zatím jen z obecných relací společnosti Nanoracks,případně z nich vycházejících zpravodajských komentářů, zahraničních či domácích. Hodnověrné vědecké práce jsou zatím (alespoň mnou) nedohledatelné.

Tedy platí klasika „fide, sed cui fidas, vide“ – „věř, ale komu věřit, měř“. Obecný motiv – není nad přirozené kosmické záření. A od dávných „balonových“ pokusů přece víme, že čím jsme výše, tím je ho více. Ano, leccos dokážeme na Zemi simulovat. Známe zhruba jeho základní složení- 85 % by měly tvořit protony,10 % alfa částice – ale v těch zbývajících 5 % by mělo být kdeco! Možná dosud neznámé, extrémně energeticky bohaté a přitom zcela „eko“. Co na tom, že fyzici (podstatně vzdělanější než já) vesměs zpochybňují právě její mutagenní efektivitu…

No ano, ale jak tedy vysvětlit ony skvostné výsledky čínských orbitálních šlechtitelů? Posílat do vesmíru jakýkoliv náklad je samozřejmě velmi drahé i pro kosmické velmoci. Ale kdo a jak vlastně ověří, že tam ta rostlinná semena vůbec byla? Techniky genové editace, tedy velmi precizní mutageneze, se však staly málem rutinní záležitostí. Nebudou případně a jistě halasně nabízené produkty „kosmického šlechtění“ jednoduše podvrh, který emocionálně i komerčně zneužívá stávající moratorní legislativu?

Co jako „přirozené radiační kosmické mutanty“ donesly sondy z orbitu a co je prostě výsledek rutinního krisprování ať v Šanghaji, nebo jinde na světě? Připomeňme si ono „fide, sed cui fidas, vide“ dříve, než budeme stát frontu na zaručeně vesmírné ekobioodrůdy…

Převzato z https://www.biotrin.cz/kosmicke-slechteni-nadeje-nebo-podfuk/
https://www.biotrin.cz/gm-bavlna-ve-vesmiru/
https://astrobiology.botany.wisc.edu/gilroy-lab-home
https://www.space.com/nanoracks-food-agriculture-earth-deserts-orbit
https://www.element14.com/community/community/applications/industrial-automation-space/blog/2021/02/23/nanoracks-signs-deal-with-uae-to-build-greenhouses-in-the-earth-s-orbit
https://www.materialtimes.com/tema/lany-vesmirneho-obili.html