Americká biotechnologická firma Geron předčasné ukončila testování léčby poraněné míchy lidskými embryonálními kmenovými buňkami. Co bude dál?

Tahle jedenáctka by na zeleném pažitu "kulatý nesmysl" asi nikdy neproháněla. I když, kdo ví? Ve spolupráci s lékaři vnášeli biologové z kalifornské firmy Geron do poraněného místa míchy ochrnutých pacientů buňky, které vypěstovali z lidských embryonálních kmenových buněk. Tyhle buňky byly v laboratoři nasměrovány k vývoji v nervové buňky míchy. Lékaři si od nich slibovali, že "přemostí" poraněné místo a vrátí pacientům ztracenou vládu nad končetinami.

Podobné pokusy na laboratorních potkanech přinesly povzbudivé výsledky. Ochrnutým zvířatům se do značné míry vrátila vláda nad zadními končetinami. Postaví se pacienti z Geronu také na vlastní nohy? To se už možná nikdy nedozvíme. Experimentální léčbu provedli lékaři u čtyř ochrnutých dobrovolníků. Dál se už pokračovat nebude. Geron s výzkumem na tomto poli končí a soustředí se na výzkum léčby rakoviny. Přestavitelé firmy jednoznačně popřeli, že by je k tomuto rozhodnutí vedly neúspěchy nebo morální pochybnosti. Důvody jsou ryze ekonomické. Geron nemůže sedět na dvou židlích. Musel si vybrat mezi dvěma nosnými programy. Zvolil si léčbu rakoviny. Léčba lidskými embryonálními kmenovými buňkami jde k ledu.

Firma si s vývojem léčby ochrnutých pacientů jen tak nepohrávala. Investovala do výzkumu stovky milionů dolarů, než mohla na stůl úředníků z amerického Úřadu pro potraviny a léčiva (FDA) položit přesvědčivé argumenty, na jejichž základě FDA schválila první klinické zkoušky. V programu Geronu figurovaly další ambiciózní projekty. Léčba cukrovky prvního typu, při které měli pacienti dostávat buňky schopné produkovat inzulín. Léčba artritidy, při níž měly buňky chrupavky vypěstované z lidských embryonálních kmenových buněk zhojit pacientům opotřebované klouby. Pacientům s potrhanými vazy svítala šance na rychlejší uzdravení po transplantaci buněk schopných regenerovat poškozené vazivo. A v neposlední řadě se rozjížděl i výzkum léčby infarktu myokardu, při níž by se vnášely do poškozeného srdce buňky schopné proměny na srdeční svalovinu a koronární tepny.

Jak už to bývá, jedni jásají, druzí nadávají. Třetí se po bitvě povýšili z frajtrů rovnou na generály a tvrdí, že fiasko Geronu dávno předvídali.

Jásají odpůrci lidských embryonálních kmenových buněk, kterým vadí, že se tyto buňky získávají kultivací z raných lidských embryí. Co na tom, že každá nová léčba neznamená nově zničené embryo, protože jednou ze dvou klíčových vlastností embryonálních kmenových buněk je neomezená schopnost množení. Tou druhou je schopnost proměnit se za vhodných podmínek na kterýkoli v 230 typů buněk dospělého lidského těla. Právě tyto dvě vlastnosti dělají z lidských embryonálních kmenových buněk "kámen mudrců medicíny" a právě proto jsou tyto buňky příslibem pro léčbu mnoha choroba a úrazů, s nimiž se současná medicína marně potýká.

Pro odpůrce léčby lidskými embryonálními kmenovými buňkami je hlavní, že když se nebude léčit, nebudou se zabíjet lidé - embrya. Ponechme stranou, že budou trpět a umírat nevyléčení lidé. Rovnice, z které jako člověk s lidskými právy vychází lidské pětidenní embryo, jež se v té době může rozdělit a dát vzniknout dvěma různým lidem – jednovaječným dvojčatům, platí jen ze zorného úhlu některých obyvatel tohoto světa, především křesťanů z řad katolíků a konzervativních amerických evangelíků. Například muslimové, kterých je na Zemi nezanedbatelných 1,6 miliardy, to vidí jinak. Lidský zárodek podle nich (a v tom navazují na Aristotela) nemá duši před 40. dnem po početí a není tedy plnohodnotným člověkem.

Existují i další názorové a náboženské proudy a skupiny, které nekladou rovnítko mezi embryo a člověka. Takže tu není jediná Pravda s velkým P, ale přinejmenším několik různých a často i protichůdných náhledů. Představa, že je dokážeme dovést ke společnému konsenzu, je nereálná. Jde o dialog hluchých, kde si každý omílá mantry svých "pravd" a druhým vůbec nenaslouchá. Možná by nám jako východisko pro hledání shody stačil obyčejný respekt. Ctít názory druhých a nevnucovat jim ty naše jako jediné správné. A tak se přimlouvám za to, aby nikdo nenutil katolíka, aby podstoupil léčbu lidskými embryonálními kmenovými buňkami. A stejně tak se přimlouvám zato, aby jiným v této léčbě nebylo bráněno. Je mi jasné, že toho chci na jedné straně málo a na druhé až příliš. Ale za zkoušku to snad stojí.

Ti, kteří teď tvrdí, že aktivity Geronu byly odsouzeny předem k fiasku, vycházejí z faktu, že léčba poraněné míchy je velmi atraktivní a pro veřejnost jistě populární. Na druhé straně je to však úkol nesmírně obtížný. Zřejmě mnohem obtížnější než jiná využití lidských embryonálních kmenových buněk v medicíně. Právě to však bylo na snahách Geronu tak sympatické. Vědci se snažili o "nemožné", protože dobře věděli, že jiní vědci při podobně "nemožných misích" uspěli. Stoprocentní jistotu, že něco nedokážeme, máme jen ve chvíli, kdy se o to nepokusíme.

Vždycky se najdou pochybovači, kteří budou takovou "mission impossible" odsuzovat s tím, že je to nesmysl. A když náhodou dojde na jejich slova, jen málokterý řekne, že by byl rád, kdyby se mýlil. Neštěstí druhých, bohohužel, stále těší.

A už jsme u těch, kteří konce programu na léčbu lidskými embryonálními kmenovými buňkami litují. Třeba i proto, že sami utrpěli úraz páteře a v důsledku poškození míchy se nemohou hýbat, nebo to postihlo někoho z jejich blízkých. Jejich smutnění nemusí mít dlouhé trvání. Existuje celkem slušná šance, že tým Geronu nezanikne, ale přejde do kalifornského California Institute for Regenerative Medicine (CIRM) v San Francisku. CIRM už se v minulosti na výzkumu Geronu podílel. Podle ředitele CIRM Alana Trounsona by CIRM mohl převzít experimenty Geronu spolu s třemi dalšími výzkumnými institucemi.

Jeden z největších hráčů na poli výzkumu lidských embryonálních kmenových buněk - Geron - tedy zmizel, ale výzkum snad nebude stagnovat. Už proto, že tolik oslavované náhražky lidských embryonálních kmenových buněk, jež nejsou získávány z embryí a jsou po etické stránce méně kontroverzní, zatím trpí dětskými nemocemi a léčba s nimi by byla velmi riskantní.

Jiné typy kmenových buněk používané pro experimentální léčbu, například tzv. mezenchymální buňky kostní dřeně, mají ve srovnání s lidskými embryonálními kmenovými buňkami podstatně omezenější rejstřík použití. V současné době může ukázat prstem na jeden typ kmenových buněk jako na cestu k léčbě jen hloupý diletant nebo vypočítavý šarlatán. A nějakou dobu to tak zůstane. Dokud se to nezmění, zůstanou lidské embryonální kmenové buňky jedním ze žhavých želízek, které má současné lidstvo v ohni k tomu, aby mohlo zachraňovat ty, kteří dnes umírají, a ulevit těm, kteří dnes trpí.