Prospělo by světu, anebo naopak uškodilo právo svobodně se pohybovat a kdekoli se usadit?

Ekonom Bryan Caplan nedávno publikoval útlou komiksovou knížku nazvanou Open Borders: The Science and Ethics of Immigration (Otevřené hranice: Věda a etika imigrace). Ve své publikaci Caplan zastává radikální názor – všichni lidé na celém světě by měli mít právo svobodně cestovat a podle svého přání se usadit kdekoli. Caplan se nicméně vyhýbá ideologizaci tématu. Jeho argumenty jsou převážně ekonomické, nikoho neosočuje z rasismu nebo xenofobie.

Jaká je tedy Caplanova hlavní argumentační linie? Každý svobodný člověk je schopen najít si sám své nejlepší místo na světě, kde jeho znalosti a schopnosti budou nejlépe zužitkovány a finančně ohodnoceny. Hranice, víza, zdi a další nástroje byrokratické moci pouze překáží v nalezení dokonalé ekonomické rovnováhy. Kdyby jich nebylo, svět by mohl v krátké době dosáhnout téměř dvojnásobku globálního HDP.

Odstranění bariér by vedlo ke skokovému zvýšení produktivity. Příklad. Caplan uvádí, že když se přestěhujete z Haiti do USA, váš příjem vzroste o 2000 procent. „Rozdíl mezi produktivitou práce v chudých a bohatých zemích je tak obrovský, že mozek se to skoro vzpírá pochopit.“

Další, etický argument zní obdobně jednoduše: „Představte si, že by vám vláda zakázala vykonávat povolání jen proto, že jste žena, černoch nebo katolík – to byste považovali za skandální, že? A teď si představte, že nesmíte pracovat tam, kde chcete, jen proto, že jste se narodili na špatné straně hranic.“

Řešení světové chudoby?

Migrace by podle Caplana jednou provždy vyřešila problém světové chudoby. „Kdyby se světová produkce zdvojnásobila, téměř každý by na tom byl v konečném důsledku lépe. Nelze zvýšit hrubý světový produkt, aby přitom hodně lidí zůstalo v chudobě.“

Samozřejmě že tyto názory vyvolávají polemiku. Snad nejzajímavějším Caplanovým intelektuálním odpůrcem je ekonom Garett Jones, který v roce 2015 vydal knihu Hive Mind. (Překladatelský oříšek: „hive“ znamená včelí úl, „mind“ je mysl nebo rozum. Zkuste vymyslet český překlad titulu, který by nezněl odpudivě.)

Jones tvrdí, že prosperita lidské společnosti závisí především na průměrném IQ jejích členů. Národy, které mají vyšší IQ, vykazují vyšší kvalitu spolupráce mezi lidmi, mají lepší instituce, jejich členové si navzájem více důvěřují a obecně fungují lépe. Jones uvádí tabulky naměřené inteligence v různých státech. Příklady: Singapur 108, Švýcarsko 101, Nizozemsko 100, Německo 99, USA 98, Česká republika 98, Francie 98, Portugalsko 95, Thajsko 91, Turecko 90, Mexiko 88, Palestina 85, Írán 84, Egypt 83, Sýrie 79, Jižní Afrika 72, Ghana 71, Botswana 71.

Důvody těchto obrovských rozdílů Jones jakožto ekonom příliš nerozebírá. Z jiných zdrojů, převážně lékařských výzkumů, lze soudit, že nižší IQ některých zemí či regionů může být způsobeno například nedostatkem stopových prvků (zejména železa a jódu) ve výživě, což se týká velké části méně vyspělého světa. Nebo naopak přebytkem fluoru v pitné vodě, což vede k chronické otravě, která má prokazatelně za následek nižší inteligenci celé populace. To se týká například Pásma Gazy a některých rozsáhlých regionů v Indii, Africe, Latinské Americe, ale i USA nebo Číny. Jiným důležitým faktorem jsou příbuzenské sňatky, jev velmi obvyklý v arabských zemích, v Pákistánu, Afghánistánu, Indii, Indonésii a v řadě afrických zemí.

Jonesova kritika Caplanovy teze je přímočará: když umožníte velkému objemu populace s nízkým IQ migrovat do zemí s vyšší inteligencí, neobdržíte zázračný skok produktivity, ale riskujete významný pokles IQ v hostitelské zemi – který se nutně musí projevit v ekonomice.

Bryan Caplan se k tomuto argumentu staví čelem. Ve svém komiksu dokonce připouští, že průměrné IQ světové populace činí jen 87 bodů. Podle jeho názoru by však globální přínos otevřených hranic převážil potenciální škody. „Ačkoli pokrok vždy někoho poškodí, představa, že by globální HDP vzrostl o 81 procent, aniž by tím prospěl současným obyvatelům vyspělého světa, je bizarní.“

Tedy: je třeba obětí, ale nakonec se všichni budeme mít lépe.

Bez jednoduché odpovědi

V diskusi mezi Caplanem a Jonesem rozeznáváme obavy „starých“ zemí EU z levné pracovní síly z Východu – vzpomeňme na francouzské obavy z polského instalatéra, který těm domácím sebere práci. Dále i některé důvody pro brexit. Jak se však ukázalo, tyto obavy nebyly opodstatněné: masivní polská imigrace britské ekonomice jednoznačně prospěla. Britská nezaměstnanost imigrací neutrpěla, stejně jako úroveň mezd.

Na druhé straně, Caplan až příliš bagatelizuje tvrzení Miltona Friedmana: „Nemůžete mít otevřené hranice a současně sociální stát.“ Evropská zkušenost s mimoevropskou imigrací v posledních letech svědčí o tom, že ne každý imigrant hledá práci. Na rozdíl od velmi úspěšné imigrační vlny do USA v 19. století ani nedochází k efektu „tavicího kotlíku“. Otázka prospěšnosti či škodlivosti imigrace tedy stále postrádá jednoduchou odpověď.

LN, 23.11.2019

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.