Ohrožují nás antibiotika podávaná hospodářským zvířatům?

Přestože začala od počátku tohoto týdne Státní veterinární správa ČR (SVS) prověřovat do ČR dovážené drůbeží maso, v němž by se mohly vyskytovat pozůstatky antibiotik, je velmi pravděpodobné, že se v mnoha zkoumaných vzorcích nakonec žádné pozůstatky nenajdou. Možná dokonce vůbec v žádných vzorcích. A to navzdory tomu, že drůbeži, jejíž maso bude zkoumáno, mohla být skutečně v průběhu jejich chovu podávána antibiotika, včetně rizikových antibiotik s karcinogenními účinky.

Stejně jako v případě lidí se totiž po nějaké době od aplikace antibiotik tyto látky i z těl hospodářských zvířat vyloučí. To v praxi znamená, že i když mohly být, jak zjišťovala investigativní polská novinářka, léky na bázi antibiotik drůbeži opravdu podávány, v masu dodaném do tržní sítě a určeném pro lidskou spotřebu již žádná antibiotika ani jejich pozůstatky být nemusí. Zdaleka tak neplatí, že se v případě dováženého polského (nebo jiného) drůbežího cpeme antibiotiky.

Jiná věc je, že legislativa EU preventivní podávání antibiotik hospodářským zvířatům zakazuje, tyto látky jsou povoleny, a to ještě jen některé, jen při léčbě zvířecích nemocí. Důvod regulace antibiotik je nasnadě – kdyby se tyto léky podávaly zvířatům preventivně, stoupala by odolnost zvířat vůči nim, a pokud by následně bylo třeba skutečně nějakou nemoc léčit, nemusel by pak příslušný lék vůbec zabrat. Což je opět stejné jako u lidí. Polská novinářka tak odhalila především podvodné jednání chovatelů zvířat, ne už tak úplně ohrožení lidského zdraví.

Samozřejmě pouze v případě, že příslušný chovatel drůbeže (platí to ale pro jakékoli hospodářské zvíře) podávání antibiotik ve správnou dobu před porážkou zvířete na jatkách vysadí. To je přitom docela alchymie, protože různé léky podávané zvířatům mají různě dlouhou takzvanou ochrannou lhůtu, což je doba, za kterou se z těl zvířat vyloučí. V případě rizikového metronidazolu činí podle australských výzkumů tato doba 13 až 15 dní. Jinými slovy, když chovatel přestane tento přípravek drůbeži dva týdny před porážkou podávat, kontroly veterinářů na nic nepřijdou, což ale znamená, že v masu již rizikové látky nejsou. Doba vylučování antibiotik z těl zvířat závisí na celé řadě faktorů, především ale na množství podávané látky. Pokud chovatel přidává drůbeži do krmiva jen malé množství různých preparátů, může tak činit třeba i ještě týden před porážkou.

A to je neoprávněná podnikatelská výhoda. Je totiž zřejmé, že preventivní podávání léků v praxi znamená, že zvíře nejspíš nebude nemocné, díky čemuž zřejmě rychleji poroste. Nedodržování zákazu podávání antibiotik k prevenci chorob tak vede k vyšší efektivitě, což může spotřebitel pocítit v nižší ceně kupované drůbeže. Nákupem takových výrobků nicméně fakticky podporuje podvodné jednání – i když o tom neví. Právě v tom je podstata kauzy zakázaného podávání antibiotik, navíc rizikových, zvířatům v polských chovech.

Antibiotika v krmných směsích jako součást prevence nemocí se mimochodem používala v předlistopadovém režimu i u nás. Již tehdy se ale přišlo na to, že jde o cestu do pekel, právě proto, že podáváním těchto látek odolnost zvířat vůči nim stoupá, takže je třeba dávky stále zvyšovat. Výsledkem by pak po nějaké době bylo skutečně zvýšené riziko přítomnosti pozůstatků antibiotik v konzumovaném mase a při pravidelné konzumaci takového masa možný dopad na organismus spotřebitelů. V takové situaci, alespoň podle zatím známých výsledků šetření vzorků drůbežího masa bez ohledu na zemi původu, nejsme. Lze přitom předpokládat, že ani po cílenějším šetření SVS se situace zásadně nezmění. Drůbeží tak můžeme v zásadě bez obav konzumovat dál.

Autor je agrární analytik

LN, 2.7.2013