Douglas Prasher (* 1951) vystudoval v dobách svého mládí biochemii. V roce 1988, když pracoval v Marine Biological Laboratory ve Woods Hole, dostal od American Cancer Society grant 220 tisíc dolarů, aby izoloval gen pro green fluorescent protein (GFP), tedy zelený fluorescenční protein. Pokud by uspěl, dala by se bílkovina, kterou v přírodě normálně produkuje medúza Aequoria Victoria, připravit v labotatoři a používat potom jako nástroj v biologii a v diagnostice. Prasher skutečně gen izoloval. V dalším kroku se jej pokusil dostat do genomu pokusných zvířat. Tady se mu už tolik nedařilo. Když vyschly peníze z grantu, odešel Prasher do Plant Protection Center ve státě Massachusetts a pracoval zde pro ministerstvo zemědělství. Protože nechtěl, aby jeho práce přišla nazmar a sám v ní pokračovat nemohl, daroval vzorky DNA dr. Chalfiemu, který na GPF pracoval v Columbia University. Později dr. Prasher přešel do Plant Germplasm Quarantine & Biotechnology Laboratory v marylandském Beltsville. Když začaly vysychat peníze i tady, vydal se do alabamského Huntsville, kde pracoval v AZ Technology. Jako NASA subkontraktor měl za úkol vyvinout zařízení pro detekci patogenních bakterií v kosmických lodích. Pak se však začal škrtat rozpočet a dr. Prasher skončil na dlažbě. Rok hledal práci, avšak nenašel.

8. října oznámil profesor Gunnar Öquist, generální sekretář Královské švédské akademie věd, že Nobelovu cenu za chemii dostanou za výzkum GFP Osamu Shimomura, Martin Chalfie a Roger Tsien. Douglas Prasher se mezi oceněné nedostal, jednu Nobelovu cenu mohou totiž dostat nejvýše tři lidé. Chalfie k tomu prohlásil: “Douglasùv příspěvek byl pro práci v naší laboratoři naprosto zásadní. Mohlo se klidně stát, že by dali cenu jemu a oběma ostatním a mě by vynechali.” Podobně se vyjádřil i další laureát dr. Tsien.

Reportéři zavětřili a rozjeli se do Alabamy. V Huntsvillu zjistili, že dr. Prasher vůbec nepracuje v oboru. Po roce bez práce mu začaly docházet úspory, a tak nakonec přijal místo u Toyoty, kde za 10 dolarů na hodinu rozváží zákazníky. V interview se přiznal, že by se docela rád k vědě vrátil. Současně vyslovil uspokojení, že se letos dává nobelovka právě za GFP a že ji dostanou Shimomura, Chalfie a Tsien.

Douglas Prasher se patrně k vědě vrátí. Ať už ho zaměstná kdokoliv, bude to pro firmu či ústav docela dobrá reklama. Kdysi jsem četl článek, kde se vědci přirovnávali k lancknechtům. Nechají se najmout na nějaký projekt a po jeho vyřešení jdou zase dál. Problém nastane, když zestárnou. Na důchod jsou ještě mladí, nikdo je však už nezaměstná. Dr. Prasher měl zřejmě nakonec přece jen štěstí, i když na něj nobelovka nezbyla.

Psáno pro autorův blog a Neviditelného psa podle Wikipedie a Huntsville Times .