aneb Čtenářský deník o knize, kterou nemá cenu číst

Jinak řečeno: varování, jímž chci ušetřit čas jiným

I mistr Ježíšek se občas utne. Loni mi nadělil knihu Příběh rodu Homo (Nové dějiny evoluce člověka), jejímž autorem je Robin Dunbar, „jeden z nejvýznamnějších evolučních psychologů“, jak se píše na záložce přebalu. Také se tam píše o „zábavné, nanejvýš poutavé a běžnému čtenáři přístupné formě“.

Abych tento nudný zápis do čtenářského deníku o nudné a prakticky nečitelné knize co nejvíc zkrátil: žádné z těch tvrzení z posledních uvozovek v předchozím odstavci není pravda. Text je kostrbatý, úvahy v drtivé většině spekulativní, protože dat je málo. Nevidím ale důvod, aby autor s tím málem dostupných údajů zacházel tak svévolně a vytvářel řetězce příčin a následků z jevů a skutečností, které spolu souviset mohou, ale je mnohem pravděpodobnější, že vůbec nesouvisí.

Věda v té knize spočívá v neustále omílané intencionalitě různých stupňů. Tím se myslí výroky typu „Mirek si myslí, že Věra ví, že Pavel se chce vyspat s Monikou, protože věří, že je naprosto úžasný milenec.“ (Hledat odpověď na otázku, zda je úžasný Mirek nebo Pavel nemá v tuto chvíli žádný význam.) To vede až k vyloženě manipulativnímu závěru knihy: příčinou odlišnosti člověka od ostatních primátů je náboženství. Člověk by, i na základě toho, co se píše v předchozích částech knihy, řekl, že náboženství je spíš důsledkem oné odlišnosti, ale evoluční psychologové zřejmě uvažují jinak. Marně přemýšlím, zda je to nábor do nějaké sekty nebo to má být pokus o vtip (když má jít o zábavnou formu).

Bohužel, forma knihy není ani zábavná, ani trochu poutavá a už vůbec ne přístupná čtenáři (nevím, jak se pozná „běžný čtenář“ od čtenáře, proto přívlastek raději vynechávám). Je zřejmé, že za nečitelnost knihy může do značné míry český překlad. Skloňování zájmena jenž je pro překladatelku evidentně španělskou vesnicí. Dvakrát se pokusila o přechodník. Myslela-li to vážně, pak pravěký člověk měl zřejmě problém s pohlavní identitou (ženský rod přechodníku ve větě o osobě mužského pohlaví; o tom jsem už také jeden výlev napsal). Pavýraz potencionální se střídá se slovem potenciální hned několikrát na jediné stránce! A co má znamenat ten příšerný, exaktnost předkládaných myšlenek definitivně podtrhující, obrat „takříkajíc“, jednou dokonce „tak říkajíc“, který chybí jen na několika stranách celého „díla“, zato na mnoha jiných se vyskytuje i vícekrát? Při rozsahu přes 200 stran je to už pořádný nápor na čtenářovu psychiku. Přenášet verbální tiky do psaného textu, myslím, není nutné ani v případě, že má jít o „zábavnou formu“. Čtení knihy ta mizerná úroveň češtiny naopak velmi ztěžuje.

V tomto případě je zřejmé, že jde o kolektivní selhání. Kniha má nejen autora a překladatelku, ale také redaktorku a technickou redaktorku. To se v nakladatelství Academia opravdu nenajde někdo, kdo by uměl aspoň trochu česky? Třeba nějaká češtinářka ze základní školy by korekturu jako brigádu vzala ráda a dala by to jistě do pořádku, alespoň po jazykové stránce.

Za přečtení tak z celé knihy stojí jen předmluva „Není drbání jako drbání“ od recenzenta Mgr. Jana Havlíčka, Ph.D. Proč ale pan recenzent nezasáhl? Že by nedostatek odvahy? Četl to vůbec? Nebo je tohle opravdu obraz současné evoluční psychologie? (Pak ji potěš Pánbůh, Matka příroda, Zarathustra, Vladimír Iljič nebo Veliký Manitou – podle toho, které náboženství to z nás udělalo člověka.)

Pokud jde o Ježíška, je v tom nevinně. Copak mohl tušit, že Nakladatelství Academia je ochotno si pošpinit pověst takovým zmetkem? Doufám, že ten ležák (originál je z roku 2004, české vydání 2009, takže Ježíšek si s tím dal na čas), jednou zlikvidují aspoň ekologicky. Doufám, že Vás, milí čtenáři, nenapadne to číst, byť jen proto, abyste se přesvědčili, že jsem přeháněl jen trochu. Opravdu to za to nestojí.

Robin Dunbar: Příběh rodu Homo, přeložila Jana Enderlová. Vydalo Nakladatelství Academia, Praha 2009. ISBN 978-80-200-1715-4