Kniha Německá válka od Nicholase Stargardta je asi nejrozsáhlejším dílem literatury faktu o druhé světové válce, které jsem kdy přečetl. Pokud odečteme fotografie, poznámkový aparát a seznam zmíněných osobností na konci knihy, stále zbývá přes 500 stran čtení. A to velmi záživného a přesto plného zajímavých faktů. Nudit se prostě nebudete.

Autor knihy je renomovaným historikem a německými dějinami se zabývá dlouhodobě. Je to znát, jeho kniha velmi nenásilným způsobem (a přesto velmi seriozně a nebojím se napsat vědecky) seznamuje čtenáře s pohledem Němců na válku. Koncept, kdy se obeznamujeme s fakty a reáliemi prostřednictvím několika víceméně běžných občanů Říše, se mi moc líbí. Dopisy domů, zápisky vojáků, pohled žen, co zůstaly doma – to vše je společně s faktografií namixováno do velmi cenného pohledu do hlav těch, kteří vlastně ani nevěděli, proč se bojuje. Ale pozor, nejde jen o autentické zápisky a myšlenky běžných Němců, ty tvojí jen jednu část obsahu. Ty další části, ve kterých nebyl autor pouhým editorem, jsou neméně dobré.

Propaganda, média, pohled církve a nacistických pohlavárů samotných, to vše jsou další podstatné části knihy, které utvářejí celkový dojem. Autor se na válku dívá z mnoha pohledů a snaží se jí vysvětlovat slovy různých a různě smýšlejících lidí. Jejich příběhy mu pomáhají vyprávět příběh války poměrně netradičně.

V knize vidím tři základní roviny – jednak je to běžný přístup, tedy popis kdy a kde se co stalo. Tato rovina nepřevládá, spíš jenom doplňuje autorovo seznamování čtenáře s tím, jak tehdy vypadal běžný život, ať už na frontě, nebo v zázemí a dává knize „štábní kulturu“ a systém, bez kterého by to nešlo. Právě poutavé vyprávění (zde se autor může nejvíce předvést) je druhou rovinou, která by bez sestavování střípků životů jedinců nemělo šťávu. A rovina, které mě osobně nejvíc zaujala a donutila mě dělat si poznámky – nenápadné akcentování obecně méně známých faktů, nejrůznější zajímavá srovnání. Myslím si, že tato část tak trochu boří zavedené mýty a uvádí je na pravou míru.

Nicholas Stargardt to se čtenářem umí. To, že má skvělou znalost historie a umí psát, je samozřejmé. Stejně tak je třeba vysoce hodnotit jeho práci s archivy. To by ale k připoutání čtenáře k mnoha stovkám stran jeho knihy nemuselo stačit. Výše jsem zmínil tři roviny, které jsem v knize identifikoval. Myslím si, že každá z rovin je určena trochu jinému čtenáři a tím pádem se počet potenciálních zájemců o toto dílo může docela slušně rozšířit. Každý čtenář si tam najde to své. A uznejte sami, že tuto možnost čtenáři literatury faktu od autorů často nedostávají.

Já osobně bych asi nečetl holá fakta o druhé světové válce – co se kdy a kde stalo. A asi bych nebyl sám. Když se mi ale dostala do ruky kniha Německá válka, po pár stránkách mi došlo, že mám v před sebou trochu něco jiného. Zpočátku mi vadilo, že jsem se neorientoval v hrdinech, kteří byli zmiňováni nebo citováni. Postupem času jsem si na ty hlavní zvykl a jejich příběh sledoval a ty méně často vzpomínané jsem bral jako nenásilné rozšíření, které jejich prostřednictvím znamenalo další pohledy na věc.

Nečekal jsem, že se z knihy dozvím, co si o válce Němci mysleli. Tedy všichni Němci, názory několika vybraných v knize zazněly. To jistě ani nejde. Dozvěděl jsem se, jak se měnila nálada a pohled na válku a zda se Němci ptali, proč se vlastně válčí. Autor se věnoval také tomu, zda Němci věděli o holokaustu a vraždění, o zvěrstvech, která se děla. Sledoval, co psali domů ti, kteří viděli utrpení lidí na východní frontě. Popsal, jak fungovala cenzura a vlastně i sebecenzura lidí, kteří viděli to, na co nikdy nezapomenou. A také sledoval změny nálad ve společnosti a to, na koho bylo sváděno nejdříve zatažení země do války a poté třeba ničivé bombardování německých měst. Názor, že letecké útoky na Hamburk a další průmyslová centra (celkem zahynulo asi 800 000 německých civilistů) byly odvetou za holokaust (tedy vraždění Židů po milionech) nebyl ojedinělý. A z toho také plynou odpovědi na jednu ze zásadních otázek – byl holokaust v Německu opravdu tak neznámou a téměř tajnou záležitostí?

Německá válka je podle názoru recenzentů z tábora odborníků mimořádnou knihou a já musím souhlasit. Zájemce, který se chce dozvědět o německé situaci něco víc, než jen data a jména nacistických vůdců, by měl zpozornět. Je sice potřeba mít alespoň základní přehled o tom, co se tehdy dělo, ale žádnou další speciální průpravu mít nemusí. Myslím si, že si to užije jak laik, tak třeba historik.

Já osobně nejvíc kvituji ony zmíněné zajímavosti, kterých je v knize spousta. Jde o informace typu „v Německu během války zahynulo více psychicky nemocných než Židů“ a podobně. Právě podobné drobnosti, které čtenáře vytrhnou z děje a donutí ho přemýšlet a zapisovat si do poznámek, jsou pro mě na této knize nejcennější.

Ten, kdo se o druhou světovou válku zajímá detailněji, by si tuto knihu neměl nechat ujít. Poskytne mu ucelený pohled věc, a to z mnoha úhlů pohledu. Myslím, že se nikdy nepřestaneme ptát, proč se stalo to, co se stalo a definitivní odpověď nikdo a nikdy nenalezne. Abychom se ale mohli ptát na takovéto zásadní otázky, musíme toho hodně vědět. A Nicholas Stargardt je jedním z autorů, jehož kniha je cenný podkladem, který je třeba prostudovat před kladením otázek.

Knihu Německá válka k recenzi poskytlo nakladatelství Pavel Dobrovský – Beta