Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Jan Nepomuk Eiselt (1805-1868) byl sice rodem Pražák, avšak krátce po promoci na pražské lékařské fakultě v roce 1825 rodné město opustil a na delší dobu své lékařské kariéry se usadil v královském věnném městě Poličce jako městský fyzik (hygienik). Úžasné město. Od roku 1305 věnné město českých královen. Pevné městské hradby. Jenže v roce 1613 ničivý požár, v roce 1845 další. Avšak město žilo. V roce 1890 se zde narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů (1890-1959), ale dávno předtím barokní sochař Jiří František Pacák (1670-1742) a také spisovatelka Tereza Nováková (1853-1912). Nu, a mezitím se zde mihnul doktor Eiselt. Potkal se také s úžasným místním rodákem Josefem Františkem Doubkem (1807-1882), neuvěřitelným vlastencem a mecenášem. Tento člověk v Poličce vytvořil vzorový velkostatek (pivovary, sladovny, lihovar) a mlýn, který mlel ruské obilí a takto vzniklou mouku exportoval do řady evropských zemí. Založil také hnědouhelné doly na Mostecku.

Doktor Eiselt v letech 1830-1836 se zde také mimo jiné zamiloval do Kateřiny, dcery místního kupce Lamače a Bůh jim popřál po roce syna Jana Bohumila. V Poličce mimo jiné založil malou nemocnici a po požáru města v roce 1845 vydal svým nákladem publikaci o historii Poličky před a po požáru. Výnos z vydání této velice zajímavé knihy (na dalším snímku požár Poličky v roce 1845) určil ve prospěch pohořelých. Jak je obvyklé v našich zeměpisných šířkách, není v portálu obce jmenován mezi význačnými osobnostmi, byť byl jedním z prvních čestných občanů města. Svět tak odplácí. Na snímku požár v Poličce 1845.

Posléze pracoval jako krajský fyzik v Táboře, v Jičíně a v Hradci Králové. Všude se zajímal o společenský život, zakládal ochotnické divadelní soubory, věnoval se botanice a lázeňským výzkumům. Byl přispěvatelem pražského přírodovědeckého spolku Lotos a publikoval v něm řadu přírodovědných i medicínských statí.

Jan Nepomuk Eiselt je vzpomínán nejen jako lékař, ale také jako přírodovědec, spisovatel a místní historik. V době jeho posledního lékařského působení v Hradci Králové zpracoval dějiny tohoto města, v nichž značnou část věnoval historii místních literárních spolků. Měl věru o čem psát. V Táboře i v Poličce se zasloužil o vznik městského divadla a svůj zájem věnoval i historii místních minerálních pramenů. Měl to svůj smysl.

V roce 1831 se v rodině poličského lékaře narodil syn Jan Bohumil Eiselt (1831-1908). Stal se dle otcova přání postupně chirurgem, patologem a porodníkem. Má jedno úžasné prvenství. Stal se prvním česky přednášejícím profesorem lékařské fakulty v Praze a po své habilitaci přednášel výhradně česky. Inu, tatínkův vliv.

Málo jest známo, že v roce 1862 založil první lékařský vědecký časopis s názvem „Časopis českých lékařů“ a byl prvním vědeckým redaktorem tohoto časopisu. Považoval za vhodné a nutné, aby svým následovníkům zanechal nějaké odkazy. V roce 1878 vydal první sešit „Odborné Pathologie a Therapie“, vydal prvních pět dílů a ten poslední zůstal nedokončen. Stal se v roce 1871 zakladatelem „první české interní kliniky“ v dnešní Všeobecné nemocnici v Praze, ale také členem „Královské společnosti nauk“ a dalších vrcholných vědeckých institucí Evropy. V roce 1908 vyšly Eiseltovy paměti pod názvem „O vzniku a začátcích české lékařské kliniky“.

V roce 1908 vyšly jeho paměti pod názvem „O vzniku a začátcích české lékařské kliniky“.

Příště: MUDr. Rudolf Richard Eiselt