Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Na snímcích jsou dva významní lékaři stejného příjmení. Profesor Anton rytíř Jaksch von Wartenhorst (1810-1887) rodák ze Stráže pod Ralskem. Pod ním jeho syn (říkalo se také syn slavného otce) pražský rodák profesor Rudolf Jaksch von Wartenhorst (1855-1947). Profesor Anton Jaksch byl mimo jiné v letech 1858-1859 rektorem pražské univerzity. O půl století později byl zvolen do této funkce profesor Rudolf Jaksch.

Když se 16. července 1855 Rudolf Jaksch narodil, byl jeho otec Anton Jaksch na počátku své velice úspěšné společenské a odborné kariéry. Jako profesor speciální patologie a terapie byl až do roku 1881 přednostou 1. lékařské kliniky na pražské fakultě. V roce 1872 byl nobilitován (povýšen do šlechtického stavu) s přídomkem von Wartenhorst, kterýžto titul používal i jeho syn. U nás byly šlechtické tituly v roce 1918 zrušeny, avšak v Německu nebo ve Velké Británii jsou stále uznávány a mnozí významní občané jsou nově nobilitováni.

Oba, otec i syn, měli počátky vzdělávání trochu podobné. Anton Jaksch se narodil v rodině ševcovského mistra Ignáce Jaksche (1773-1860) a dcery pletaře Marie Margarety Schäferové (1769-1858). Oba se vnuka ještě dočkali. Anton studoval na gymnáziu v Litoměřicích a během pozdějších lékařských studií měl štěstí na učitele - významné lékařské kapacity. Na pražské univerzitě jím byl Julius Vincenc von Krombholz (1782-1843), rodák z nedaleké Horní Police, český šlechtic, lékař, přírodovědec a botanik. Mimochodem – jeho mumifikované srdce je dodnes uloženo jako vzácná památka na 1. interní klinice Univerzity Karlovy. Studia medicíny dokončil Anton ve Vídni u znamenitých českých profesorů Josefa Škody a Karla Rokytanského.

Jeho syn Rudolf začal svá středoškolská studia rovněž v Litoměřicích (1865), avšak 12. 7. 1873 maturoval na pražském malostranském gymnáziu. Již v říjnu téhož roku byl studentem na pražské lékařské fakultě. Rudolfovo dětství poznamenalo úmrtí matky, kterou ztratil ve věku necelých čtyř let. Maminka Karolina Anna Barbara von Helly (1822-1859) zemřela shodou okolností na horečku omladnic. Na nebezpečí přenosu této choroby upozorňoval mezi prvními právě její manžel Anton Jaksch.

Mimochodem, rodina Helly, původem z Irska, se objevuje v Praze v druhé polovin 18. století. Zakladatelem starší rodové větve byl již pražský rodák Karel Boromejský rytíř von Helly (1783-1873). Ten vystudoval farmacii a mimo jiné se přátelil s Janem Evangelistou Purkyněm. V roce 1882 převzal po otci slavnou staroměstskou lékárnu. Jeho manželkou, tedy Rudolfovou babičkou, byla Katharina Bischoff (1795-1865), dcera lékaře a profesora Josef Bischoffa. Není tedy divu, že si jejich dcera vzala v roce 1841 lékaře Antona Jaksche.

Hrobka rodu Helly na Olšanských hřbitovech…

Otec Anton synovu kariéru trochu usnadnil, avšak věděl, že podporuje nadaného lékaře. Ten po prvním rigorózu odešel studovat do Štrasburku, ale po jednom semestru se vrátil do Prahy a v říjnu 1878 promoval. Promotorem byl jeho otec. V roce 1880 přešel jako asistent na otcovu kliniku, habilitoval ho ovšem v roce 1883 ve Vídni slavný profesor Hermann Nothnagel (1841-1905), od roku 1887 působil ve funkci mimořádného profesora pediatrie ve Štýrském Hradci. A v roce 1889 se vrátil do Prahy jako profesor II. interní kliniky (ve funkci až do roku 1925, přednášel ovšem až do roku 1943).

Jeho odborný život obnáší více úspěšných událostí než těch méně úspěšných. V lékařské vědě jako pediatr objevil a popsal několik dětských chorob. Je po něm pojmenován Jakschův-Hayemův syndrom. Jde o kombinaci hemolytické anémie a gastrointenstinálních poruch u dětí do tří let živených kozím mlékem. Anemie vymizí po přechodu na kravské mléko. Profesor Georges Hayem (1841-1933) byl význačný francouzský hematolog.

Profesor Rudolf von Jaksch napsal asi 200 odborných titulů, byl členem mnoha evropských učených společností. Byl poslancem zemského sněmu a podílel se na vydání řady zákonů – například zákona na ochranu lázeňských pramenů v Čechách, podílel se na tvorbě zákonných norem pro organizaci boje s tuberkolózou.

Když slavný český chirurg a vlastenec profesor MUDr. Karel Maydl (1853-1903) onemocněl zhoubnou arteriosou povolal ke svému lůžku tři věhlasné profesory. Byl mezi nimi i Rudolf Jaksch. Ten mimo jiné oceňoval vysoce osobnost českého chirurga a zakladatele české rentgenologie profesora Rudolfa Jedličky (1869-1926) a hovořil o něm velice pochvalně v roce 1927 na kongresu německých radiologů. Byl také prost antisemitismu. Na jeho klinice pracovali židovští lékaři a on sám školil židovské sestry. Od čtyřicátých let minulého století byl již velice nemocen – téměř neviděl a špatně vnímal. Dožíval v péči své dcery Francisky ve vyhrazené místnosti na svém bývalém, po válce zkonfiskovaném panství v Hracholuskách. Zemřel 8. ledna 1947 a jeho popel byl uložen v kryptě rodinné hrobky pod kaplí sv. Diviše v této obci.

Kaple sv. Diviše v Hracholuskách…

Barokní kapli v Hracholuskách postavil v roce 1862 majitel tehdejšího panství Vilém Leopold z Říčan. Vždy 8. října se zde konala mše za sv. Diviše. Mše se zde sloužily až do třicátých let minulého století. Další majitelé, manželé Vančurovi, do kaple pořídili varhany s rocaillovou výzdobou. Rodinnou hrobku pod kaplí nechal zřídit profesor Anton rytíř Jaksch von Wartenhorst a byl zde v roce 1887 pohřben s manželkou Karolinou. Posléze zde spočinuly i ostatky jeho syna Rudolfa, posledního majitele panství. Ten sem v roce 1936 nechal zakoupit zvon, který po 68 letech (2004) někdo ukradl. Již předtím bylo vzácné zařízení kaple rozkradeno. V první polovině devadesátých let se ztratil barokní oltář, později „zmizela“ i kazatelna. Z varhan na kruchtě zbylo pouze torzo. Zůstaly pouze krásné barokní fresky pokrývající celou klenbu. Ty byly naposledy restaurovány v roce 1915, také díky Rudolfu Jakschovi.

Ukradený barokní oltář pocházel z počátku 18. století, uprostřed stálo sousoší Panny Marie a svaté Anny, po stranách svatý Josef a svatý Mikuláš, na vrcholu svatý Diviš. Kdyby se jako ti, kdož zařízení kaple rozkradli, chovali za svého života zde pohřbení, někteří z nás by možná nebyli na světě.

Příště: profesor MUDr. Emil Starkenstein