Izraelská a některá světová média referují v těchto dnech o unikátním objevu, k němuž došlo v jeruzalémské archeologické lokalitě Ofel v těsném sousedství Chrámové hory.

Jde o hliněnou pečeť z doby starověkého judského krále Ezechiáše; ten vládl království, jehož hlavním městem byl Jeruzalém, na přelomu osmého a sedmého století př. n. l. Unikátnost objevu je v tom, že obsahuje jméno Ezechiášova současníka a jeho rádce – biblického proroka Izaiáše. Některé indicie vedou badatele k názoru, že by mohlo jít přímo o pečeť tohoto staroizraelského proroka, jednoho z nejvýznamnějších.

Podmiňovací způsob je na místě: mohlo by jít o jeho pečeť, ale nemuselo. Nález totiž není úplný – v levé horní části je odlomen (obr. 5). Takže v textu na pečeti chybí některá písmena staré hebrejské abecedy.

Horní část nálezu text neobsahuje, ale symbol pastviny. V prostřední části je zřetelně napsáno „leyešayah“ - chybí písmeno „waw“ (obr. 1), pak by celý řádek zněl „leyešayahu“. Jedno i druhé znamená ovšem v zásadě to samé: Izaiášovi (náležející Izaiášovi).

Otázka zní, jakému Izaiášovi. Biblickému prorokovi, anebo nějakému úředníkovi té doby stejného jména? Dolní řádek pečeti mnohé napovídá, ale stoprocentní jistotu nedává. Obsahuje totiž hebrejská písmena nun – bet – yod (obr. 2), přičemž význam tohoto slova není úplně jasný. Pokud bychom ovšem přidali k těmto písmenům ještě „alef“ (obr. 3), dostaneme hebrejské slovo „NAVI“, což znamená prorok (jak je zřejmé z obr. 4).

Archeoložka Eilat Mazarová, která se těmito výzkumy v lokalitě Ofel zabývá, ovšem říká, že nelze stoprocentně tvrdit, že na úplné pečeti se písmeno „alef“ skutečně nacházelo (místo pro něj tam zřejmě bylo, ale být tam nemuselo) – a nelze tedy stoprocentně tvrdit, že pečeť má něco společného s prorokem Izaiášem.

Ať tak či onak, podstatné je něco jiného – politická dimenze tohoto objevu. Především: lokalita Ofel, kde podobné objevy ze starověku přicházejí na světlo současnosti, se nachází v té části Jeruzaléma, kterou si palestinští Arabové nárokují jako své hlavní město. Na základě čeho, ptám se, když nález za nálezem (tento i bezpočet předchozích) potvrzují to nejpodstatnější v arabsko-izraelském sporu o Jeruzalém: historické sepětí Židů (Judejců, Izraelců) s Jeruzalémem jako svou národní a duchovní metropolí. Izaiášova pečeť z doby, která o zhruba 14 století předcházela působení proroka Mohameda a vzniku islámu, je dalším argumentem do debaty o tom, kdo má nárok na Jeruzalém jako své hlavní město.

Osobně nepovažuji za podstatné, zda pečeť patřila proroku Izaiášovi, jakkoli by to bylo fantastické; důležitější je datování nálezu, který nám znovu připomíná, že v době, kdy o nějakém islámu nebylo vidu ani slechu, existovala ve Svaté zemi nezávislá židovská monarchie s Jeruzalémem jako hlavním městem.

Inu – tak jako Bratislava patří Slovákům, Praha Čechům, Berlín Němcům a Vídeň Rakušanům, patří Jeruzalém Židům, Izraelcům. Historicky už tři tisíciletí.

***

Obr. 1/ Přepis hebrejského nápisu na střední části nálezu: LEYEŠAYAH/U/, čteno zprava doleva.

Obr. 2/ Na spodním řádku nálezu jsou - zprava doleva - písmena uvedená na obrázku s přepisem. Chybí „alef“ na místě otazníku? To nikdo neví.

Obr. 3/ Pokud by tam písmeno „alef“ skutečně bylo, dostaneme hebrejský termín pro slovo PROROK, jak je uvedeno na obr. 4.

Obr. 4/ Na webu Ulpan.com najdeme odpověď na otázku, jak se hebrejsky řekne PROROK: nejznámější slovo pro termín PROROK v Bibli je NAVI. Srovnej hebrejské litery na obrázcích 3 a 4.

Obr. 5/ Záběr ulomené Izaiášovy pečeti pořízené jako screenshot ze serveru YouTube (Zdroj: Fox News)