Dnes je tomu padesát let, co se do vesmíru vypravil první Američan – John Glenn. USA byly v kosmickém závodu pořád na druhém místě, ale začaly mít naději, že Sověty za pár let předběhnou

Když se v lednu 1961 ujímal vlády nad Bílým domem John Kennedy, byly Spojené státy stále ve stavu šoku. Sověti vypouštěli do vesmíru tunové družice, podle výzvědné služby CIA měli převahu v raketách s jadernými hlavicemi, jejich vliv v Africe a v Asii sílil. V dubnu potvrdil nadvládu Moskvy ve vesmíru Jurij Gagarin, první člověk, který zaklepal na nebeské brány. O tři týdny později vystřelili Američané Alana Sheparda na kratičký skok do vesmíru.

Ať to stojí, co to stojí!

John Glenn

Rozčilený Kennedy žádal odborníky, aby mu předložili návrh na projekt, kterým Sovětský svaz převálcuje. Jsme přece vědecky a technicky nejpokročilejší země na světě! Řekli mu: "Jedině vyslání člověka na Měsíc do konce desetiletí." Ovšem hned dodali: "Bude to strašně drahé, dražší než výroba prvních atomových bomb." Prezident, který si uvědomoval, že musí spoluobčanům vrátit pocit hrdosti na svou zemi, je odbyl: "Ať to stojí, co to stojí!" A v květnu tento projekt jako celonárodní úkol vyhlásil – zrodil se projekt Apollo.
Mezitím americké špionážní družice objevily sovětské raketové základny. Když analytici spočítali jejich arzenály, všichni si oddechli: Žádná raketová propast neexistuje. My máme víc bojových raket v pohotovosti než oni. Opět jsme sedli na lep vychloubačným řečem sovětského vůdce Nikity Chruščova.
V létě zopakoval Virgil Grissom Shepardův kosmický skok. Vzápětí ho přebil German Titov, když strávil ve vesmíru jeden celý den. A hned nato východní Němci začali pod patronátem sovětské armády stavět zeď, která oddělila východní Berlín od západního. Naděje Kremlu, že Titovův kosmický den přehluší v západních médiích pokřik nad berlínskou zdí, se nenaplnily. Linie studené války se začaly vyjasňovat.

Až na desátý pokus

Američané finišovali s přípravou k vypuštění svého prvního kosmonauta. Všichni si přáli, aby se v historických análech psalo: "SSSR a USA vyslaly své první lidi do vesmíru v roce 1961."
To se však nepodařilo. V den dvacátého výročí přepadení Pearl Harboru Japonci, 7. prosince, musel náměstek ředitele kosmické agentury NASA Hugh Dryden s politováním oznámit novinářům neradostnou zvěst: Start se odkládá kvůli drobným závadám na počátek příštího roku. "Chceme, aby člověk letěl za okolností, kdy je všechno co nejdokonalejší. Tenhle podnik je riskantní."
Nový termín pro Johna Glenna, jehož vybrali už v únoru 1961, byl 3. leden 1962. Opět marně. Vypuštění museli odložit. A znovu a znovu. Devětkrát se zbytečně usadil v kabině lodi Mercury, kde měl tolik místa jako řidič v malém autě, a která se kymácela na špici rakety ve třiatřiceti metrech. Lékaři se obávali o kosmonautovo zdraví: "Tohle čekání ho musí znervózňovat. Vyměníme ho." Glenn odmítl: "Když jsem vydržel čekat tři roky, počkám ještě několik dnů!" Měl železné nervy a velkou ctižádost.
Až na desátý pokus – 20. února 1962 – mohl letět.

Neshoří jako meteor?

Nicméně i během předstartovních příprav se objevilo několik závad. Naštěstí je technici dokázali bleskurychle odstranit.
Glenn měl v plánu třikrát obletět Zemi. Vynořily se drobné obtíže. Automatická stabilizace kabiny nefungovala přesně, proto ji musel několikrát zastoupit. To na rozdíl od sovětských lodí Vostok, kde nesměl kosmonaut na nic sáhnout a seděl tam jako pasažér. Trochu se zvýšila teplota.
Ovšem tu největší hrozbu signalizovaly přístroje v řídicím středisku. Podle nich se uvolnil tepelný štít, který měl loď a člověka ochránit při průletu atmosférou. Kdyby se tenhle malér stal, shoří jako meteor. Odborníci se shodli, že by tento štít mohly přidržet už vyhořelé brzdicí rakety. Nechtěli Glenna znervózňovat, a proto mu o tom řekli těsně před koncem letu. Nakonec šťastně přistál.
Tuhle kosmickou výpravu sledovalo na 100 milionů lidí u svých televizorů. To byl zásadní rozdíl mezi Sověty a Američany – zatímco NASA ohlašovala každou drobnost, Moskva dopředu žádný start neoznamovala, teprve po jeho skončení o něm informovala.

Stačily tři roky

Glennovou výpravou se začali Američané vracet do pozice vrcholné špičky světové vědy a techniky. Sověti, kteří získali náskok tím, že se pustili do vývoje velkých raket dřív, už na počátku padesátých let, ho nyní během pouhých tří let ztratili. Chyběla jim rozsáhlá průmyslová a vědecko-technická základna. O řízení raketokosmické oblasti se v Moskvě prali straničtí tajemníci, generálové a hlavní konstruktéři. Kreml neměl tolik peněz, aby mohl být tak velkorysý jako američtí prezidenti.
Třebaže i lunární projekt Apollo musel překonávat spoustu těžkostí, úkol daný Kennedym splnil. Vysadil první lidi na Měsíci v roce 1969 a navíc přinesl to, co nikdo nečekal – spoustu podnětů pro pozemskou techniku.
MfD, 20.2.2012