První člověk na Měsíci Neil Armstrong oslavil ve čtvrtek 5. srpna osmdesáté narozeniny. Jak ten den prožil? Marně jsem hledal na internetu reportáž o tomto dnu v Lebanonu ve státu Ohio, kde žije. Ani na webových stránkách tohoto dvacetitisícového města není o něm zmínka.

Jak je to možné? Cožpak byl tak skromný odjakživa? Ano, byl. Možná to byl jeden z důvodů, proč si šéfkosmonaut Deke Slayton den před Vánocemi 1968 Armstronga zavolal a řekl mu: „Dávám ti Apollo 11.“

Armstrong zvládl dvě havárie – a přesto si na nich nebudoval kariéru. Na jaře 1966 letěl v kabině Gemini 8, která se ve spojení s raketou Agena rozrotovala, motorky neposlouchaly, ale jemu se podařilo přistát. O dva roky později cvičil na trenažéru lunárního modulu, který ve výšce 150 metrů vypověděl službu a řítil se k zemi. Kosmonaut se vystřelil a snesl se na padáku.

Vedení NASA rozhodlo, že jako první vkročí na Měsíc velitel Apolla 11 Armstrong. Byl civilista – na rozdíl od druhého pilota plukovníka Buzze Aldrina. Buzz se urazil a nesouhlasil. Spolu s otcem generálem se pokoušel toto rozhodnutí zvrátit. Marně.

Armstrong se proslavil první větou na měsíčním povrchu: „Je to malý krok pro člověka – a velký skok pro lidstvo!“ Po návratu opustil řady kosmonautů, rok byl náměstkem ředitele NASA a pak se vrátil do rodného státu. Nejdřív přednášel na blízké univerzitě letecké inženýrství, potom několik let podnikal. Cizím lidem se vyhýbá. Naproti tomu Aldrin jezdí po celém světě, řeční – ale nic nového neříká. Armstrong si vychutnává život v soukromí mezi přáteli.

Otištěno ve Víkendu MfD 14. 8. 2010

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz