Má být očkování proti covidu-19 povinné? Nebo má být dobrovolné? Mají se vytvářet černé listiny těch, kteří se očkovat nedali? Mají mít očkovaní výhody? Není nesmyslné očkovat i ty, kteří již nemoc prodělali? Jsou vysoká čísla pozitivně testovaných negativní zprávou? Co společnosti více pomůže, očkování, nebo promoření? Nevytváří se promořením kolektivní imunita? Nepáchají vládní proticovidová opatření více škody než užitku? Desítky otázek, které si zasluhují poctivou diskusi, a ne jednostrannou propagandu. Nechme si je ale na jindy, tahle moje krátká poznámka je o něčem jiném.

Edward Jenner

Je to jeden z největších příběhů lidské historie. Příběh o muži, který za dobu, co je svět světem, zachránil s největší pravděpodobností úplně nejvíc lidských životů, co kdy kdo zachránil. Že nevíte, o kom je řeč?

Jmenoval se Edward Jenner a byl to obyčejný anglický venkovský lékař. Koncem 18. století přišel na to, že když lidský organismus infikuje neškodnými kravskými neštovicemi, tělo si samo vytvoří obranné látky a ubrání se pak i smrtonosným pravým neštovicím.

Latinsky se kráva řekne vacca, proto se téhle metodě začalo říkat vakcinace. Jenner svoji metodu popsal, ta se pak rozšířila do celého světa a zachránila miliony a miliony lidských životů.

Myslím, že je dobré připomenout si tenhle příběh právě v čase, kdy se opět vyrojili zaťatí bojovníci proti očkování.

To neznamená, že zrychleně vyvinuté vakcíny proti covidu jsou dokonalé. To neznamená, že jejich aplikace nepřináší jistá rizika. To neznamená, že to není pro farmako-průmysl skvělý kšeft. To neznamená, že covidové šílenství, jež zachvátilo svět, není mocensky zneužíváno.

Moje poznámka je jen připomenutím, že obecně je vakcinace/očkování pozitivní věc. Nevylévejme proto v zápalu boje s vaničkou i dítě.

V každém případě ale platí, že to, jestli se dáme či nedáme proti covidu očkovat, by mělo být naším svobodným rozhodnutím.