Astrofotografie je natolik specializovaný obor, že vážně míněné fotografování astronomických objektů na obloze bez náležité přípravy a vhodného vybavení prakticky nepřichází do úvahy. Zkoušet to jen tak s tím, co je zrovna po ruce, sice jde, ale výsledky jsou všelijaké. Dosud jsem se o něco takového v rozmezí více než 30 let pokusil třikrát.

Rok 1986 byl rokem návratu Halleyovy komety, která se ke Slunci vrací v intervalu 75-76 let. Hodně se o tom tehdy psalo, vstříc kometě se vydala sonda Giotto, kometě se věnovaly televizní pořady atd. Vyzbrojen stativem a Pentacon Sixem (středoformátová zrcadlovka vyráběná ve východním Německu) vydal jsem se na kopec na kraji města. I když to bylo v době největšího přiblížení Halleyovy komety, vlasatice mezi hvězdami na první pohled vidět nebyla. Našel jsem ji na obloze v místech, kde měla být, až dalekohledem. Na snímcích exponovaných od několika vteřin po několik minut představovala oproti hvězdám pouze výraznější světlou čárku. Pozorovatelé komety měli při jejím návratu v roce 1986 smůlu, protože nedosáhla své obvyklé jasnosti. Při svém předcházejícím návratu v roce 1910 na obloze výrazně zářila a byly obavy, že plyny jejího ohonu otráví ovzduší Země. V roce 1986 ji lidé viděli na televizních obrazovkách. Na noční obloze kometu tehdy spatřil málokdo. Až se Halleyova kometa vrátí v roce 2061, prý to bude lepší.

Můj druhý zážitek toho druhu je spojen se zatměním Slunce 11. srpna 1999. Tehdy jsem zkoušel novou videokameru. V Jeseníkách jsem natočil okamžiky krátce před zatměním, průběh zatmění a jeho konec. Měl jsem na to dokonce speciální filtry. Stanoviště bylo u domu porostlého popínavou rostlinou známou jako psí víno. Vyhledávají ji včely a jelikož nedaleko byly úly, zdi domu včelím bzučením silně hučely. Když byla zakryta třetina Slunce, zvedl se silný vítr, který hýbal korunami stromů. Včely v porostech psího vína hlučně hodovaly. Při polovičním zakrytí Slunce začaly včely odlétat k úlům. Od doby, kdy byly zakryty tři čtvrtiny Slunce do největšího zatmění, při němž na obloze zůstal jen úzký srpek kotouče, zavládlo bezvětří, ani lístek se nepohnul a včely zmizely. Video zachytilo i zvláštní atmosféru doprovázenou chladem slábnoucího slunečního světla. Známí si pak video půjčovali a podivovali se nad zvláštním průběhem zatmění.

K dalšímu experimentování na poli astronomické fotografie došlo až při nedávném zatmění Měsíce. Fotografovat zatmění Měsíce, k němuž došlo 27. července 2018, byl okamžitý nápad. Naprosto žádná příprava. Tomu odpovídala i použitá fotografická výbava. Sice slušný stativ, avšak na něm pouze kompakt s jednopalcovým čipem a rozsahem zoomu odpovídajícím objektivu 28 – 100 mm u kinofilmu.

V daném místě (Milotice na Opavou, Nízký Jeseník) byla bezmračná obloha poseta hvězdami. Bohužel v místech nad obzorem, kde vyšel Měsíc, se držela oblačnost. Měsíc se zpoza mraků vynořil teprve ve 23.28 hod., rychle se ztrácel, znovu objevoval a od 23.55 hod. se na obloze již neukázal. Na vyzkoušení „jak na to“ tudíž čas nebyl. Nejlepší fotografie se daly pořídit s časy jedna čtvrtina a jedna pětina vteřiny při ISO 3200 a 6400.

Už jsme si odvykli jen tak koukat na oblohu s hvězdami. Byl jsem překvapen, kolik lze za poměrně krátkou dobu zahlédnout meteoritů. Za pouhou půlhodinu, co jsem u stativu čekal, až se objeví Měsíc, jsem viděl tři „padající hvězdy“. I bez zatmění Měsíce, jehož podstatné fáze zahalila oblačnost, je pozorování noční oblohy relaxačním zážitkem.

Foto: autor