Soukromá raketa Falcon 9 společnosti SpaceX dopravila na oběžnou dráhu loď Dragon se zásobami na ISS. Je to zpráva asi tak senzační, jako že osobní vlak z Vraného dorazil do stanice na Zbraslavi. No, tohle je hodně přehnané srovnání, ale ne zas tak úplně.

To, co se děje za kosmickými humny, zajímá jen nepatrnou část publika. V autě má kdekdo svoji GPS a žertuje na téma, co že ta zkratka znamená? No přece Gde Proboha Su! A ještě víc lidí sleduje sportovní televizní přenosy z kteréhokoli místa na zeměkouli, a sotvakdo si připomene, že ty obrázky musely proletět mrazivou prázdnotou kolem telekomunikačních družic.

Zmiňuji se o dvou příkladech, které tvoří malinkou špičičku ledovce využití kosmické techniky. Využití je obrovské a paradoxně právě to je důvod, proč bychom se neměli o dění kolem Země zajímat. Zajímají nás výstřednosti, užitečná všednost jde mimo pozornost.

Pravda, Falcon 9 se do médií dostal. Má na čele štempl označující prvenství a koneckonců je to důvod, proč mu věnuji i tohle Poslední slovo. Soukromník na orbitě, to tu ještě nebylo. Dobře, že se to stalo.

Raketový výzkum byl zpočátku v rukou soukromníků a můžeme jen spekulovat, jaký by byl další vývoj, kdyby nepřišla světová válka a po ní nenásledovala světová válka studená. Válečné úsilí bezesporu technický vývoj urychlilo. Stroje V1 a V2 vyvinuli nacisté jako zbraně a bez von Brauna by se Američané v blízkém kosmu neusadili tak bezpečně, jak se jim to podařilo.

Jenže, z druhé strany uváženo, nebýt světových válek a zvláště nebýt té druhé, svět by byl bohatší a stabilnější. Do raketové techniky by neinvestovaly státy – s nadějí na vojenskou převahu, ale soukromníci by byli bohatší a podnikavější.

To jsou však jen spekulace, svět je takový, jaký je. Úspěch Falconu9 a Dragonu asi nezmění lhostejný postoj veřejnosti, lidé mají jiné starosti. Může ale vzbudit pozornost dalších podnikavých lidí a do kosmického průmyslu by mohly vstoupit další subjekty. Zase použiju železniční příklad. Po Jančurových expresních vlacích vjíždějí na ospalé státní koleje další soukromé rychlíky. Díky za každou štiku v zatuchlém rybníce!

Závěrem povzdech. Myslel jsem si a přál jsem si, aby lidé pronikali do kosmu rychleji. Snil jsem o kosmickém sportu. Když jsou závody automobilů a soupeří spolu lodě a jsou i závody letadel, proč by nemohly být závody kosmických lodí? Lidé mají rádi prvenství a zajímají se o ně. Sport není nic jiného než továrna na prvenství. Ať jde o jakoukoli disciplínu, vždycky z toho vyjde nějaký vítěz, ať jde o olympijský souboj nebo závody v turnaji cvrnkání kuliček u nás ve Zvoli.

Vysnil jsem si Velkou solární, velkolepé závody kosmických lodí na dráze vedoucí kolem Slunce. Nejkratší cesta se blíží povrchu naší hvězdy, je v tom prvek rizika, toho ochucujícího koření technických sportů. No, asi zůstane u snu. Když ale čtu, že do kosmu pronikají soukromníci, třebaže riskují jen své peníze, nikoli životy, ty moje kosmické sny nabývají realističtějších barev.

LN, 28.5.2012