Zmínky o trubkovém dopravním systému se čas od času objevují i v našich médiích. Více se o něm psalo v lednu, kdy firma Hyperloop podepsala s vedením města Brna memorandum o porozumění. Jde o projekt dopravní trasy Praha – Brno – Bratislava. Systém navrhl americký vizionář Elon Musk. Je principiálně velmi podobný potrubní poště, v Praze existuje jediný dochovaný systém této pošty na světě. Je to systém trubek, kterými stlačený vzduch žene pouzdro s obsahem. Ten může být různý, jde jen o to, aby se do pouzdra vešel. Muskova varianta je větší a také pouzdra se mají pohybovat rychleji, přes tisíc kilometrů za hodinu.

Vypadá to jako třeštivý výmysl a skutečně a doslova to připomíná verneovku. Opravdu, v pozdně vydaném románu Paříž ve 20. století předvídal tehdy mladý začínající spisovatel, že dopravní systém francouzské metropole bude založen na principu, který Muskově myšlence odpovídá.

Asi vás napadne totéž , co mě, koho tedy napadlo budovat cosi tak futuristického v Česku. Ale i to má svoji logiku. Jinde v Evropě mají vysokorychlostní železnice, Francouzi tomu říkají TGV, Japonci šinkanzen. U nás se o TGV jenom žvaní, tudíž zde není. A to je výhoda pro firmu, která by chtěla něco naprosto nového zavést, protože jí nebude stávající systém překážet.

Šílená myšlenka sama o sobě a dvojnásob šílená, že by se mohla realizovat v Česku. Ale on tu malinký precedent je. Severní dráha císaře Ferdinanda také měla svoji první trať částečně na území dnešního Česka. Byla to dráha Vídeň – Břeclav, protažená v červenci 1839 do Brna a o devět let později byla tato železniční síť napojena na síť pruskou, z dnešního pohledu německou.

Ve třicátých létech devatenáctého století byla železnice přinejmenším tak nový a šílený projekt, jako je dnes Hyperloop. Možná ještě šílenější, protože tehdy lidé nebyli na technické šílenosti zvyklí, kdežto dnes na ně pohlížíme jako na cosi všedního a také nepřátelského.

To „ozývání se“ Hyperloopu je zatím jen opatrné a věru nejsem tak naivní, abych se začal pídit po informaci, kde to bude mít v Praze svoji stanici. Jistě se najde tisíc a jedna námitka. Uslyšíme o megalomanství celého projektu. To je oblíbená katovská sekera k popravě něčeho nežádoucím způsobem velkorysého. Řekne se, že je to megalomanské, a je vymalováno. Nicméně mě těší, že se o projektu umístěném na naše území vůbec uvažuje. Že tedy nejsme a priori odsunuti stranou jako útvar osudově postižený uprděnou malostí. Kdyby se projekt opravdu u nás realizoval, to by byl důvod k národní hrdosti.

My zatím ty důvody máme, když někdo dá někam gól a je možné hulákat a poskakovat. Že by se u nás uskutečnil technologický gól dvě stě let po tom železničním?

Přál bych si to.

LN, 20.11.2017