Vesmír už nikoho nebaví, ale tahle událost by si přece jen zasloužila větší pozornost. V pátek zahájila cestu k Měsíci izraelská sonda Beresheet. Poletí tam mnohem déle, než trojice cestovatelů z Vernova románu Do Měsíce, podle plánu by měla přistát v Moři jasu jedenáctého dubna. Pokud se jí to podaří, bude mít navždy několik prvenství. Bude to první kosmické těleso postavené soukromou společností, které přistane na povrchu Luny. Ani to druhé prvenství by nebylo k zahození. Má šanci získat Google Lunar XPRIZE ve výši třiceti milionů dolarů. Izrael by se stal čtvrtým státem s vlajkou na lunárním povrchu, ať už reálnou nebo pomyslnou. Po Sovětském svazu, respektive Rusku, Spojených státech a Číně by vstoupil do lunárního klubu.

Čína je nejvíce ambiciózní kosmická mocnost. V téhle souvislosti jsem si vzpomněl na léty zapomenutou anekdotu, jak pan Li a pan Kohn jeli ve vlaku a dali se do řeči. Pan Li chtěl vědět, kolik je na světě Židů, a pan Kohn začal počítat, Izrael, diaspora, no, dohromady nějakých patnáct milionů. To nás Číňanů je šest set milionů (z toho je vidět, jak stará anekdota to je), řekne pan Li pyšně. Vážně? podiví se pan Kohn. A že jich není nikde vidět!

Tak tohle určitě už dávno neplatí, Číňany vidět je a budou vidět čím dál víc. Ale Židé se ze světa také nechtějí odsunout někam do přítmí. Ať už Beresheet dopadne jakkoli, a v kosmických podnicích není radno volat hop před tím, než se přistane, už sám fakt, že vznikla nějaká firma SpaceIL a dala se dohromady s Muskovou SpaceX a že Falcon 9 s Beresheet na palubě odstartovala, už ten fakt je vítaný a úctyhodný.

Izrael je jeden z mnoha států, které po rozpadu Osmanské říše po její prohře ve světové válce vznikly na Blízkém východě. Žádný jiný se nestal cílem tak fanatické nenávisti jako on. Ta má jednoduchý důvod, je jím niterný, po generace sdílený a nadále pěstovaný antisemitismus arabské kultury. A ejhle, to, co by mělo společenství zničit, ho naopak upevňuje a žene k maximálním výkonům. Je to v dějinách naprosto ojedinělý jev. Můžeme si desetkrát opakovat, že čím silnější tlak, tím lepší olej ze sebe olivy vydají. Ono to nejenže neplatí vždycky, ono to neplatí skoro nikdy – a jen v případě Izraele to sedí dokonale.

Beresheet tedy letí k Měsíci a pan Kohn z anekdoty by si mohlo povzdechnout, jejich starosti na moji hlavu. Země obklíčená, korejský diktátor tajemně naznačuje, že prodá atomové zbraně na Blízký východ, a Írán dává najevo, že se na ně třese, aby mohl konečně splnit svůj dávno oznamovaný úmysl vyhladit Izrael do posledního Žida, a za této situaci vypouští soukromá izraelská firma sondu na Měsíc. Není to zbytečné fanfarónství?

Jenže on ten národ už je takový. Bez fanfarónství by nemohl přežít. Takže… šťastnou cestu, Beresheet. Přeju hladké přistání.

LN, 25.2.2019