Webbův teleskop je konečně vesmírný a oblohou se mihnou všechny planety pozorovatelné očima. Vidět jsou Jupiter a Mars, objeví se Venuše, zmizí Saturn, Merkur se objeví i zmizí. To je topocentrický pohled na vesmír v lednu 2022.

Měsíc byl hned na začátku roku, 2. ledna 2022 v 19:33 SEČ, v novu a během dorůstání na večerní obloze se setkal s Merkurem, Saturnem a Jupiterem.

5. 1. 2022 - srpek Měsíce v bízkosti trojice planet - Merkuru, Saturnu a Jupiteru (Stellarium)

Ve stejné době jsme se také ocitli nejblíže ke Slunci – 4. ledna 2022 to ve 21 hodin bylo jen 147,1 milionu km. První čtvrt Měsíce nastává 9. ledna v 19:11, úplněk pak 18. ledna v 0:48 a poslední čtvrt 25. ledna ve 14:40.

Než se pustím do dalšího vyprávění, předesílám, že některé části tohoto příspěvku jako by z oka vypadly článku Nejzajímavější nebeské úkazy roku 2022 na serveru astro.cz, který byl publikován v závěru roku 2021. Jsem jeho autorem, tak si zkusím to opisování nějak prominout.

Kvazikonjunkce

Planeta Merkur se 7. ledna dostává do tzv. maximální východní elongace. To znamená, že je v největší úhlové vzdálenosti od Slunce a v tomto případě to je 19°. To není mnoho, Merkur „umí“ i 28°, ale hodně také záleží na úhlu, pod kterým planeta vychází, či zapadá, a hlavně na tom, zda je z našeho severocentrického pohledu „nad“ Sluncem nebo „pod“ Sluncem). Tentokrát je Merkur severně od Slunce, takže podmínky na jeho spatření jsou dobré.

Merkur najdeme nad jihozápadním obzorem. Jasnost planety je nejvyšší právě na začátku období viditelnosti, které přichází se Třemi králi. Merkur opíše nad obzorem elegantní oblouk a při tom postupně slábne. V polovině ledna se nám ztratí z dohledu a už 23. ledna prosviští mezi Zemí a Sluncem. Mezi tím předvede zajímavý úkaz – kvazikonjunkci se Saturnem.

Slovem konjunkce označujeme situaci, kdy se dvě nebeská tělesa ocitnou blízko sebe. Prakticky se okamžik konjunkce počítá podle toho, kdy obě tělesa dosáhnou stejné délkové souřadnice. Merkur tentokrát stejné ekliptikální délky jako Saturn nedosáhne. Pouze se k němu přiblíží a zase vzdálí. Tuto situaci dnes označujeme termínem kvazikonjunkce. Na nejmenší úhlovou vzdálenost se Merkur k Saturnu přiblíží 13. ledna okolo 23. hodiny. Najdeme jej 3,43° západně od Saturnu.

13. 1. 2022 - kvazikonjunkce Merkuru se Saturnem na večerní obloze (Jan Veselý / Stellarium)

Simulace vytvořená pomocí programu Stellarium ukazuje pohyb Merkuru od 3. do 17. ledna. Jsou na ní vyznačeny polohy Merkuru vůči obzoru vždy po dvou dnech. Naopak poloha Saturnu a hvězd v pozadí je kvůli přehlednosti vyznačena pouze pro 13. leden, kdy dochází ke kvazikonjunkci a kdy jsou planety úhlově nejblíže sobě (pozice planet pro toto datum jsou spojeny úsečkou). Ve skutečnosti se Saturn i hvězdy vůči obzoru posouvají šikmo dolů zleva doprava.

Mars a Venuše jsou zpět

Zatímco Mars se vrátil na oblohu už v prosinci loňského roku, planeta Venuše, která byla ještě na konci prosince Večernicí, se 9. ledna ocitá v tzv. dolní konjunkci se Sluncem. Pojem konjunkce jsme tady už vysvětlovali. V případě setkání Venuše a Merkuru se Sluncem ještě rozlišujeme, zda se stane díky tomu, že planeta prochází mezi Zemí a Sluncem – pak je planeta v dolní konjunkci, nebo naopak prochází při pohledu ze Země za Sluncem – to nazýváme horní konjunkcí.

Při konjunkci se Sluncem ovšem planeta není vidět. Na druhou stranu Venuše proletí mezi Zemí a Sluncem tak rychle, že se ještě na konci ledna na oblohu vrátí. Jako Jitřenku ji najdeme nad jihovýchodním obzorem spolu s Marsem, který bude její jasností tradičně zcela zastíněn.

29. 1. 2022 - Měsíc spolu s Marsem a Venuší na ranní obloze (Stellarium)

Webb ve vesmíru. Konečně

Na Boží hod vánoční se z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně vznesla raketa Ariane 5. Měla na palubě bezesporu nejvzácnější a nejdůležitější náklad, jaký kterákoli z raket rodiny Ariane za celou její historii do vesmíru dopravovala: Kosmický teleskop Jamese Webba.

Základní obrysy teleskop získal už v roce 1998. Tehdy se jmenoval Next Generation Space Telescope (NGST) a ze čtyř zveřejněných koncepcí byla vybrána ta, která se od nynější konečné podoby lišila je málo. Termín startu do vesmíru byl předběžně stanoven na rok 2007. Jako u všech takto složitých a velkých projektů se dalo očekávat zpoždění, ale že bude nakonec činit 14 let, to nečekal asi nikdo.

8. 6. 1998 - první zveřejněné návrhy konstrukce vesmírného teleskopu příští generace. Vítězný návrh firmy TRW Inc. je vpravo dole. Skutečná podoba Webbova teleskopu se od návrhu příliš neliší (NASA / www.hubblesite.org)

Webbův teleskop bude pracovat v libračním bodě L2 soustavy Země-Slunce. To je místo, kde se vyrovnává společná gravitace Země a Slunce s odstředivou silou, kterou „pociťuje“ teleskop, protože současně se Zemí obíhá okolo Slunce.

Pracoviště Webbu se nachází ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země, na opačné straně, než je Slunce. Doprava teleskopu do tohoto místa bude trvat celý měsíc, takže se tam ocitne až koncem ledna. Cestu teleskopu do libračního bodu můžeme sledovat na webu. 7. ledna zbývalo Webbovu teleskopu urazit už „jen“ necelých 415 tisíc kilometrů:

7. 1. 2022 - Webbův teleskop míří k libračnímu bodu L2 soustavy Země-Slunce (NASA GSFC)

Teleskop nebude v bodě L2 fixován. Bude okolo něj, neustále zády k Zemi a Slunci, obíhat po lissajousovské trajektorii (jistě si ze střední školy vzpomenete na Lissajousovy obrazce vzniklé skládáním kmitů v různých rovinách - je to jeden z momentů, kdy fyzika i adolescentům připadá být krásná).

Teleskop startoval složený. Nejen astronomy teď vzrušují fáze postupného rozkládání jeho součástí a uvádění do provozu. Proces bude i s testováním trvat řadu měsíců, takže loňské Vánoce astronomům ještě zdaleka nekončí.