ASTRO: Jeden hot a druhý čehý
Během dne tvrdě, se zaťatými zuby, připravují dvojici nových nosných raket Ares, inkasují za to nemalý plat z kapes daňových poplatníků a večer si potají stavějí svou vlastní raketu. Současné představy NASA předpokládají, že dvojice raket Ares nahradí americký raketoplán, který podle aktuálního plánu dolétá v květnu 2010. Cílem nových raket Ares I a Ares V má být doprava lidské posádky k Mezinárodní kosmické stanici a okolo roku 2019 i člověka na Měsíc.
Na konkurenčním projektu ale pracují lidé z Marshall Space Flight Center (MSFC) společně s některými nadšenci. Podle jejich představ je výhodnější variantou nosič Jupiter, pojmenovaný podle balistické rakety z konce 50. let minulého století. Na projektu pracuje 57 dobrovolníků, což je v porovnání s počtem lidí z projektu Ares směšně málo. Přesto si tým věří. Do projektu Jupiter jsou zapojeni inženýři z MSFC i další dobrovolníci.
A co na to NASA? Ředitel MSFC Steve Cook to odbyl slovy: „Nevím co dělají lidé ve svém volném čase.“ Ale on ví a moc dobře. Právě Cook a jeho lidé totiž před časem projekt Jupiter zavrhli s tím, že je nerealizovatelný.
Projekt Direct 2.0 aneb přes překážky ke hvězdám
Tým Jupiteru ale oponuje. Jejich raketa je prý bezpečnější a jednodušší. A co je též důležité, na vývoji nové rakety Jupiter by NASA ušetřila 19 miliard dolarů a na provoze v příštích dvaceti letech dalších 16 miliard. NASA přitom počítá s rozpočtem projektu Ares během dvaceti let ve výši 230 miliard USD, zatím bylo utraceno asi 7 miliard.
Tým pracuje na projektu pod označením Direct 2.0. V plánech jsou dvě nosné rakety. Jupiter 120 má vynášet na oběžnou dráhu kosmickou loď s lidskou posádkou (obdoba Ares I) a Jupiter 232 by měl sloužit k dopravě těžšího nákladu (obdoba Ares V). Obě rakety Jupiter si jsou přitom velmi podobné. Projekt počítá s využitím stávajících komponent amerického raketoplánu – vnější palivové nádrže (ET) a dvojce motorů na tuhé pohonné hmoty (SRB). S částečným využitím těchto dílů počítá ale i projekt Ares.
Kdo má pravdu? To se dá jen velmi těžko odhadnout. Pokud se podíváme do minulosti, pak zjistíme, že NASA se už minimálně jednou pořádně spálila. V požadavcích na projekt kosmického raketoplánu byla především úspora finančních prostředků. Raketoplán měl na oběžnou dráhu vynášet lidi i náklad levněji a bezpečněji než jeho předchůdci. Realita byla nakonec zcela opačná. Raketoplán je jednou z nejnebezpečnějších kosmických lodí v historii a původní optimistické plány na levné a efektivní vynášení nákladu do vesmíru dnes kontrastují s průměrnou cenou 500 milionů USD za jeden start. Bude se historie opakovat?
Tým okolo Jupiteru cítí šanci po listopadových amerických prezidentských volbách. A je možné, že ji může dostat. Když byl v České republice v červnu letošního roku poslední člověk na Měsíci Eugene Cernan, vyjádřil v rozhovoru pro astro.cz a Kosmické rozhledy své obavy z vítězství demokratického kandidáta Baracka Obamy: „Senátor Obama už řekl, že by vzal peníze určené pro tento kosmický program, pozastavil plán dostat se na Měsíc a na Mars a použil tyto peníze na vzdělávání.“ Barack Obama by tedy v případě svého vítězství mohl na levnější variantu slyšet. Projekt Jupiter má nezbytný punc kvality, protože na něm nepracuje hrstka amatérů, ale lidé znalí svého oboru.
Jak vše dopadne je v tuto chvíli ve hvězdách, nebo možná na Měsíci, kam mají rakety Ares či Jupiter člověka koncem příštího desetiletí dopravit. Jedno je ovšem jisté, současná situace příliš nevylepšuje image americké kosmonautiky. A jak se říká, když se dva perou, třetí se směje. Tím třetím by podle mnohých mohla být Čína. Někteří vědci se v minulých dnech vyjádřili, že by Čína mohla být na Měsíci ještě před Američany. Zde ale spíše zapracovala letošní okurková sezóna. Pravděpodobnost, že by Čína současným tempem USA v letu na Měsíc předběhla je spíše úsměvná, i když…
Podrobné informace a animace ke stažení jsou dostupné na oficiálních stránkách projektu: www.directlauncher.com
Zdroj:
* space.com
* www.directlauncher.com
* Final Shuttle Manifest (NASA)
Další události komentovány na www.astro.cz
Publikováno s laskavým svolením České astronomické společnosti.