Když jsem v září loňského roku dovršil sedmdesátý pátý rok svého pobytu na této Zeměkouli, tak jsem si myslel, že už si budu pouze v pohodě užívat zbytku života, neboť v této době, kdy se každým dnem blížím ke hrobu, je zabývání se věcmi veřejnými zbytečnou ztrátou času. Leták „JISTOTY A PROSPERITA“ (pro ty, co jsou u koryta) věnovaný zdravotnictví, který jsem našel ve své poštovní schránce a který jsem si pracovně nazval „Pinďourkova léčba drátem“ mne donutil napsat tyto řádky.

Přestože jsem proti svým známým v mé věkové kategorii „relativně zdráv“, přece jenom beru pravidelně několik léků na chronické problémy s bederní páteří, očima, srdcem, žílama a prostatou. Ty mi lékař pravidelně předepisuje, přibližně jednou za dva měsíce, tj. asi pětkrát do roka. To, že musím na některé z nich doplácet, mi nevadí. Dokonce to pokládám za samozřejmost. Velmi mi však vadí, že ve stanovování výše těchto doplatků není žádný systém, respektive je v tom sytém podle starého známého vtipu, kdy se občan ptá ekonoma: „Jaký je z ekonomického hlediska rozdíl mezi nevěstincem a bordelem?“ a ekonom mu odpovídá: „Nevěstinec je hospodářská jednotka a bordel, to je systém.“ A právě takový „systém“ je ve stanovování doplatků za léky ministerstvem zdravotnictví.

Jako první příklad uvedu lék na mé problémy s prostatou Ipertrofan 40 (užívám jej ve čtyřměsíčních cyklech - tři měsíce jedna tableta denně - měsíc přestávka), kde je uplatnění tohoto systému markantní.

Zatímco v roce 2000 jsem doplatil za 9 balení v roce celkem 432 Kč (VZP hradila 93% ceny léku a já 7%), tak v roce 2005, kdy cena léku klesla proti roku 200 o 24%, jsem doplatil za 9 balení 801 Kč (VZP hradila 83% ceny léku a já 17%), tedy jsem zaplatil o 369 Kč více a pojišťovna o 1890 méně. To se stalo ještě před zahájením „Pinďourkovy léčby drátem“. Jak tomu bude během ní nevím, protože první tři balení léku mi letos budou předepsána až začátkem dubna.

Léky, které beru na ostatní výše uvedené problémy mi už byly předepsány v době uvedené „léčby“, kdy D.Rath tvrdil, že snížením marže lékárníků se léky pro pacienty zlevní. Níže uvedená tabulka však hovoří o pravém opaku.

Cena léků od ledna 2006 skutečně klesla o Kč 37,60. Platba VZP však neklesla o stejnou částku, ale o Kč 63,86, takže jsem nedoplácel Kč 360,50 jako v prosinci, ale Kč 386,50 tj. o Kč 26,- více. Z toho vyplývá, že soudruh D.Rath nemluvil pravdu. Kdyby ji měl a úhrada VZP se nezměnila, potom bych doplácel pouze Kč 323.-, tj. o Kč 27,50 méně. Takže soudruh D.Rath lhal, jak kdysi Rudé právo tisklo.

Na základě těchto zkušeností navrhuji následující řešení plateb pojišťoven za léky:

- především zrušit úhrady všech volně prodejných léků (paralen, ibalgin, gastogel atd. atd.);

- hradit pouze léky, které jsou výhradně na lékařský předpis a to:

- v plné výši léky na nemoci bezprostředně ohrožující život pacienta;

- ve výši x% z ceny léků na nemoci, které bezprostředně neohrožují život pacienta; při čemž počet procentních bodů x stanovit podle toho, jak daná nemoc snižuje kvalitu života pacienta, tj. jaké trvalé následky zpravidla zanechává - čím menší následky, tím větší doplatek a naopak, čím větší následky, tím menší doplatek. Při změně ceny léku zásadně neměnit počet procentních bodů x.

Vím, že tímto návrhem mnohé pacienty nepotěším. I mne postihne, protože některé z výše uvedených léků jsou volně prodejné. Myslím si, že je to návrh spravedlivý, zamezující korupci při stanovení výše úhrady.

Po 1. březnu uvidíme, jak bude „Pinďourkova léčba drátem“ pokračovat. Snad ji ve zdraví přežijeme. Pokud bude pokračovat i po volbách, potom mi nezbývá nic jiného, než popřát všem pacientům: „Buď hodně pevné zdraví nebo hodně rychlou a bezbolestnou smrt.“

Autor je penzista z Dobrušky