Ekonomická, samozřejmě. Jaká jiná by to měla být? I když reálné hromadné sebevraždy v dějinách skutečně existovaly. Snad nejznámější je ta, která se pod vedením Jima Jonese odehrála v listopadu 1978 v Guyaně a měla 918 obětí, což je řádově totéž číslo jako pravděpodobný počet obětí hromadné ekonomické sebevraždy lékařů.

Vyhrožování sebevraždou patří k oblíbeným vyděračským nástrojům psychicky slabších jedinců. Někteří z nich to dokonce dotáhnou až k demonstrativní sebevraždě, z které očekávají, že budou zásahem vyšší moci zachráněni. Nedá mi to, abych si nevzpomněl na příhodu jednoho skutečného sebevraha, který si smrt před skokem z okna ještě pojistil vysokou dávkou sedativ. Ovšem účinek byl přesně opačný, mladík skok z okna přežil právě díky těm sedativům. Nezemřel na šok. Šťastný nebo nešťastný konec? Těžko říci. Sebevrah svého nedosáhl, ale chtěl on skutečně zemřít? To se v podstatě u dokonaných sebevražd nikdy s jistotou nedozvíme a ani u těch nedokonaných to nikdy není jisté.

Jisté ale je, že lékaři, pod vedením LOK, zcela jistě nehodlají spáchat ekonomickou sebevraždu. Ba přímo naopak, hodlají ekonomicky ztloustnout, ba dokonce až zbytnět k nepohyblivosti. Otázkou však je, zda to je reálné, zda je takový skokový nárůst platů možný. Jistě, možný je, protože nějakých šest miliard není suma, při které by tento stát zkrachoval a zadlužovat se ještě chvíli můžeme. Ale jakmile by došlo k jednomu skokovému zvýšení, tak například strojvůdci vlaků a řidiči MHD mohou dospět k názoru, že i oni jsou pro chod státu nezbytní, a požadovat totéž zvýšení jako lékaři. Nakonec i oni mají v rukou lidské životy, že?

Pokud tedy nedojde k nějakému kompromisnímu řešení a řekněme ta tisícovka lékařů z nemocnic odejde, tak se z demonstrativní ekonomické sebevraždy stává skutečná ekonomická sebevražda. Vůbec nepředpokládám, že z těch demonstrujících má někdo zajištěno dobré místo v zahraničí. Kdyby tomu tak bylo, tak proč by čekal na tuto huráakci s výpovědí k prvnímu březnu?

Jako další možnost se nabízí založení vlastní praxe. To zní skutečně lákavě, ale je to vůbec reálné? Možná pro pár lékařů ano, i když VZP prohlásila, že s "odbojníky" smlouvy uzavírat nebude. Ale hlavní je, že zdravotní pojišťovna musí mít potřebu lékaře té či oné specializace, jinak s ním stejně žádnou smlouvu neuzavře, i kdyby to byl Mirek Dušín. Lukrativní praxe jsou totiž dávno rozebrány.

Pak jsou ještě soukromé kliniky. Ty samozřejmě mohou nabrat tolik lékařů, kolik potřebují a hlavně kolik jsou schopny zaplatit. A nevím, proč by zrovna k datu 1. března měly mít nějaký "náborový den". Špičky lékařů mnoha specializací už stejně do soukromého sektoru odešly dříve a nabírat toho, kdo si vydělá nejméně v celé okresní nemocnici, asi stejně nebudou. Takže i tato cestička se mi zdá zarubaná.

Ony ani nejlépe naplánované demonstrativní sebevraždy nemusí vyjít podle plánu. Krásný příklad byl ve filmu Juraja Herze Morgiana z roku 1972. V hlavní dvojroli zde excelovala Iva Janžurová, která na závěr filmu vychytrale zinscenovala demonstrativní sebevraždu oběšením. Služka ve vedlejší místnosti měla slyšet pád vázy po odkopnutí židličky "sebevražedkyní". Ale ouha, služka právě v ten okamžik otevřela okno a přeslechla pád vázy. A "demonstrativní sebevražedkyně" měla tichý pohřeb.

Ale pravda, nedostatku peněz netřeba se bát. Ona se vždy nějaká práce najde. Já jsem technik a mám "nalítáno". Ale když bylo málo technické práce, tak jsem pomáhal nakládat kamióny. Ani nevíte, jaký je to slastný pocit, když i v tomto pokročilejším věku stačíte mladým. A "děkovat a odcházet" by snad měli především lékaři mladí, že? Takže nejen při nakládce kamiónů, ale třeba i při úklidu sněhu a podobných pracích by se volní lékaři mohli uplatnit. Ale, pravda, v březnu už sníh nemusí být. I když, kdo ví? Je přece to globální oteplení, že?

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem